Cesty mimo tela

Ohledně překladů a vydani knih Michaela Radugy je možne

Předmluva

Tato přiručka je vysledkem desetileteho studia a velice aktivniho

osobniho cvičeni fenomenu mimotělesnych zažitků (stavu faze) a

zkušenosti z vyukou vice než několika tisiců lidi. Vim o většině

překažek a problemů, na ktere člověk při studiu tohoto fenomenu

může narazit a snažil jsem se, abych čtenařům pomohl se jim při

jejich vlastnim studiu vyhnout.

Tato kniha neni pro ty, kteři davaji přednost lehke, prazdne

četbě. Je pro ty, kteři se chtěji něco naučit. Neobsahuje žadne

spekulace nebo přiběhy, ale pouze sucha a ověřena fakta a techniky

v kombinaci s pragmatickym přistupem a jasnym popisem aktivit.

Všechny byly prověřeny značnymi počty osob, z nichž mnohe byly

bez jakychkoli předchozich zkušenosti. Pro dosaženi stejneho

uspěchu je nezbytne všechny časti pozorně pročist a provadět

popsana cvičeni.

Tato kniha neni užitečna pouze pro začatečniky, ale rovněž

pro ty, kdo již zažitek pobytu mimo tělo znaji a maji již určite

množstvi zkušenosti, protože tato kniha se nezaměřuje pouze na

vstup do stavu faze, ale take na jeho ovladani.

Navzdory všeobecnemu nazoru neni na tomto fenomenu nic

obtižneho, ovšem za předpokladu, že se člověk o jeho dosaženi snaži

s pravidelnym a dostatečnym usilim. V průměru lze dosahnout

uspěchu během jednoho tydne, pokud jsou cvičeni provaděna

pravidelně každy den. Poměrně často techniky přinesou vysledky

během několika malo pokusů.

Michael Raduga, 2009

všeobecně znamych disociativnich fenomenů, znamych pod nazvy

jako třeba astral a mimotělni zažitky. Tento koncept take zahrnuje

pragmatičtějši termin lucidni sněni, ale ne vždy odpovida smyslu a

formě dane timto terminem. Proto použivame termin faze, aby se

usnadnilo studium tohoto fenomenu, ktery existuje mimo obvykle – a

přesny v tom smyslu, že popisuje vjemy, ktere člověk ve stavech faze

zaživa.

Současně stupeň zaživani prostředi fenomenu faze ovlivňuje

uroveň smyslovych vjemů, ktere mnohdy funguji na vyšši urovni, než

je tomu u smysloveho vnimani za běžneho bděleho stavu. Toto je

velmi obtižne si představit bez přimeho zažitku faze. A neni bez

důvodu, že je toto cvičeni považovano za vyšši stav autohypnozy

nebo meditace, a že je často zmiňovano pod různymi nazvy jakožto

nejvyšši možny uspěch lidskeho snaženi v mnoha naboženskych a

mystickych hnutich (joze, buddhismu, atd.).

V zasadě je faze neprozkoumanym stavem mysli, ve kterem je

nemožne ovladat nebo pociťovat fyzicke tělo. Misto toho je

prostorove vnimani nahrazeno realistickymi psychickymi zažitky.

Odhaduje se, že tento zažitek měla přibližně až čtvrtina lidi.

Pokud ale vezmeme do uvahy různe urovně intenzity tohoto stavu,

můžeme s určitou jistotou předpokladat, že ho dosahl každy člověk.

Protože však tento stav neni častym objektem studia a vyzkumů,

mnozi z těch, kteři tohoto stavu dosahli nechtěně, si po navratu do

běžneho bděleho vědomi ani neuvědomi, co to bylo za stav. Mnozi

nepřikladaji vyskytu projevů neplnohodnotně zformovaneho

prostředi stavu faze žadnou důležitost, protože mělka faze

neposkytuje stejně zřetelne vjemy jako faze hluboka. Ač se stav faze

může jevit jako stav velmi prchavy, je jevem velice běžnym,

přistupnym každemu, kdo je ochoten se vědomě učit a aplikovat

naučene metody pro jeji dosaženi a udrženi.

Takova otazka může byt položena pouze v připadě

nedokonaleho pochopeni vlastnosti daneho stavu a jeho

charakteristiky. Když si v určite chvili člověk uvědomi, že je stejně

tak skutečny, jako za běžneho bděleho stavu a že stoji někde mimo

fyzicky svět a svět jeho fyzickeho těla, a že se přitom může všeho

dotykat a může rozeznavat jednotlive drobne detaily, vyvola to v něm

Prvni setkani se stavem faze je vždy ohromujici a někdy

děsivy zažitek. Strach a obavy při prvnim zažitku faze zaživa asi

třetina lidi. Někdy strach zaživaji i zkušeni cvičici, což svědči o

hluboke povaze tohoto stavu.

S postupem času, jak opadaji extaticke navaly a emoce

ustupuji, se myšlenky přesouvaji od samotneho fenomenu k jeho

využivani. A zde se před člověkem otvira až neskutečny svět

praktickych možnosti. Tyto aplikace a využiti faze, o kterych tato

kniha pojednava, nesměji byt směšovany s mnoha nepodloženymi a

pochybnymi metodami tak často popisovanymi v rozličnych

esoterickych pramenech. Informace podavane v teto knize jsou

ověřitelne, prakticke a dosažitelne.

Ať už je charakteristika stavu faze jakakoli – stav mysli nebo

třeba vnějši zažitek – je to jedinečna přiležitost k vypravam a

vyzkumům. Člověk může navštivit jakakoli mista na světě nebo ve

vesmiru; může navštivit lidi, s nimiž je mimo možny kontakt, včetně

přibuznych, celebrit nebo dokonce zesnulych. Může rovněž

komunikovat s ohromnym zdrojem informaci ve svem vlastnim

podvědomi. Může zaživat radosti a slasti v realnem světě mu

nedostupne, umělecky tvořit, ovlivňovat svůj fyziologicky stav a

mnoho jineho. To nejsou jen tak nějake mdle zažitky. Jsou naprosto

skutečne a osobni.

Musime zde podotknout, že různe diety, cvičeni, ritualy atd.

nemaji pro vyvolani stavu faze zřetelny podpůrny efekt.

Nejdůležitějši ze všeho je pocit psychologicke a fyziologicke

spokojenosti. Proto jsou metody, ktere po cvičicim požaduji

přejidani, hladověni nebo omezovani těla různymi cvičenimi či

dietami, celkově neučinne a nepřispivaji k přirozenemu a

vyrovnanemu stavu cvičiciho, a jako takove maji na techniky

popisovane v teto knize omezujici a negativni vliv. Rovněž nebylo

nalezeno žadne smysluplne spojeni mezi cvičenim faze a tim, co

může byt nazyvano jako „zlozvyky“. Bez ohledu na nulovy vliv

žvotniho stylu na dosažni stavu faze je všk može aktivni a zdravy

žvotni styl pro jeho celkovy pozitivni vliv na prožvani žvota jako

takoveho jen doporučt.

Bylo vypozorovano, že frekvence jasnych a delšich stavů faze

je vyšši v připadě pravidelneho a uspořadaneho životniho stylu.

Normalni a zdravy spanek je zakladnim přikladem prvku životniho

stylu, ktery ma na vysledky pozitivni vliv, zvlaště pokud cvičici dba

na dostatečny celonočni spanek několikrat v tydnu.

Začatečnik musi nejprve porozumět postupu pro vstup do faze

a pak dosahnout dovednosti v jeho aplikaci. Tento postup obsahuje

několik zakladnich kroků, z nichž každy je důležity sam o sobě.

1. Prvni a nejdůležitějši krok je technika pro vstup do stavu

faze. Neni nezbytne dosahnout mistrovstvi ve všech

technikach vstupu (techniky přime a nepřime a technika

snoveho vědomi). Zvladnuti snažšich a jednodužšich

metod je předpokladem pro studium těch složitějšich.

V připadě zajmu je možno zkoušet složitějši metody

souběžně s postupem ve směru k nasledujicim krokům

k ovladnuti faze.

2. Potřeba vědomych technik nekonči se vstupem do faze,

jak se někdy mylně uvadi. Je naprosto nezbytne se naučit

a použivat metody pro prohloubeni stavu faze, aby

prostředi faze bylo co nejrealističtějši a nejstabilnějši.

Nedůslednost v použivani metod pro prohloubeni faze ma

za nasledek jeji nejasnost, nezajimavost a nasledně i malo

času na jeji nasledne použivani. Cvičici by se měli

okamžitě po zvladnuti vstupu do faze naučit

prohlubovacim metodam a aplikovat je.

3. Třeti krok zahrnuje techniky pro upevněni a udržovani

faze, bez kterych je většinou faze nepoměrně kratši, než je

jeji potencial. Při dosaženi faze se zřidka stava problemem

jeji opuštěni. Naopak je člověk z ni mnohdy „vyhozen“

běem něolika vteřn, pokud nic neděa.

4. Po zvladnuti technik pro upevněi a udržni faze je čs na

techniky kontroly a ovladani faze, ktere zahrnuji

schopnost pohybu, nalezani přdměůzajmu, komunikace,

ovlivňvani prostřdi a podobně

5. Jakmile jsou vyše uvedene body zvladnuty, může cvičici

přistoupit k činnostem, kterymi může ovlivnit svůj běžny

bděly život. Dale v knize si ukažeme množstvi přikladů

takoveho využiti stavu faze.

Pamatujte, že po zvladnuti zakladů je pro efektivni a učinne

využiti faze důležita soustavnost. Pokud cvičici vstoupi do faze

jednou měsičně, bude pro něj zažitek natolik emotivni, že nebude

schopen věnovat pozornost důležitym principům a metodologii. Faze

by mělo byt dosaženo alespoň jednou tydně. Snaha o dosaženi faze

častěji než jednou tydně je ambiciozni a prospěšna. Ale viděno

realisticky, dosahovani faze dvakrat až čtyřikrat tydně je už

mistrovskou urovni, ktere dosahuji jen nemnozi.

Byva pravidlem, že začatečnici faze dosahuji meně, než je

třeba a než by chtěli. Avšak při pravidelnem cvičeni se uspěchy

dostavuji častěji a častěji, což potom pomaha odstraňovat připadnou

frustraci z nepovedenych pokusů.

Pro vstup do faze mame tři zakladni techniky: přime, nepřime

a techniky snoveho vědomi. Všechny jsou použivany tehdy, kdy tělo

leži nebo je pohodlně položene (třeba v křesle), s očima zavřenyma a

za uplneho uvolněni tělesneho napěti.

Z definice je zřejme, že přime techniky zahrnuji provaděni určitych

postupů během předem daneho časoveho intervalu. Pokud jsou

použity uspěšně, vstupuje člověk do faze bez jakehokoli průchodu

nějakymi mezistavy. Protože však mysl funguje povětšinou

v aktivnim stavu, jsou tyto přime metody asi pro 90% populace

značně obtižne. Zažitky studentů Školy cest mimo tělo bylo jasně

doloženo, že začatečnici nemaji z cvičeni těchto přimych metod

žadny prospěch. Je to proto, protože tyto přime techniky vyžaduji pro

svoji plnou učinnost uplne pochopeni a bezchybne zvladnuti

nepřimych technik. Nespravny nazor, že vstup do faze je velmi

obtižny, ma svůj původ pravě v tom, že jsou lide často přitahovani

obtižnějšimi přimymi metodami. K nacviku přimych metod je vždy

vhodnějši přistupovat až po zvladnuti snažšich technik nepřimych.

Učinnost nepřimych technik neni zavisla na delce

předchazejiciho spanku. Nepřime techniky mohou byt použity po

procitnuti po plnohodnotnem celonočnim spanku, po procitnuti

uprostřed noci a stejně tak i po procitnuti z odpoledniho zdřimnuti.

Nejdůležitějšim je zde onen skok vědomi do spanku před tim, než se

přistoupi k technikam.

Nepřime techniky jsou nejjednoduššimi technikami ke

cvičeni, a proto je pro vstup do faze použiva největši počet cvičicich.

Spanek poskytuje mysli přirozenym způsobem hluboke uvolněni,

ktereho je jinymi metodami jinak obtižne dosahnout. Začatečnici tak

mohou mit z použiti nepřimych technik mnoho vyhod a dosahnout

brzy vstupu do faze.

V tomto připadě faze začina při uvědoměni si byti ve snu

během průběhu snu samotneho. Po dosaženi tohoto uvědoměni může

byt provedeno několik různych kroků, jako třeba navrat do těla a

vykutaleni se z něj, což bude popsano dale. Pokud jsou během

vědomeho sněni použity techniky pro prohloubeni faze, mohou

potom smyslove vjemy během stavu faze svoji zřetelnosti překonat

vjemy zaživane za běžneho bděleho stavu.

Techniky, ktere vyvolavaji uvědoměni během snu, jsou

většinou uvaděny zvlašť mimo metody pro opouštěni těla; prakticky

je ale zřejme, že vlastnosti stavu při vědomem sněni a při opuštěni

těla jsou stejne, což oba dva fenomeny zahrnuje do faze. Tyto

techniky jsou obtižne a na rozdil od ostatnich neobsahuji specificke

činnosti, ktere by produkovaly okamžite vysledky. Vyžaduji značne

množstvi připravnych kroků, času a usili bez jakekoli garance

vysledků. Naproti tomu však nejsou tak obtižne jako přime techniky.

Množstvi cvičicich, kteři použivaji přime nebo nepřime techniky,

uvadi, že někdy dosahuji uvědoměni během snu spontanně, aniž by

použivali konkretni metody pro dosaženi snoveho uvědoměni.

Vedle vyše zminěnych technik ještě existuji neautonomni

prostředky a nastroje: různa zařizeni, programy, vnějši vlivy, atd.,

ktere rovněž mohou byt pro vstup do faze použity. Je však potřeba

připomenout, že tyto jsou užitečne pouze pro zkušene cvičici, kteři již

jsou schopni do faze vstoupit bez takovych pomocnych prostředků.

Někdy jsou pro vstup do faze doporučovany různe rostlinne

preparaty či chemicke latky. Pozitivni vliv jejich použivani je však

sporny a stav faze, kterou vyvolavaji, nikdy nedosahuje kvality,

kterou je schopno dosahnout pomoci nefalšovanych technik. Celkově

považujeme použivani chemickych berliček za zcela nepřipustne.

Přesne vědecke důkazy pro to, zda je vstup do faze

nebezpečny – a stejně tak bezpečny – neexistuji, neboť nikdy

neproběhl vyčerpavajici a kontrolovany průzkum, ktery by prokazal

byť jednu z uvedenych domněnek. Protože však stav faze existuje na

okraji přirozeně se vyskytujicich stavů mysli, může byt jen těžko

považovan za nebezpečny. Zejmena ten fakt, že je stav faze

doprovazen rychlymi pohyby oči, jako je tomu v připadě stavu REM,

ve kterem se během spanku každy z lidi nachazi přibližně dvě

hodiny, dava tušit, že stav faze je zcela přirozeny a bezpečny.

Již vědecky doložene jsou psychologicke vlivy faze na

fyzicke tělo a mysl; zvlaště vliv emočni, ke kteremu může dochazet

během počatku stavu faze.

Vstup do faze je velmi hluboky, působivy zažitek, ktery může

působit hrozivě, což je znamkou přirozeneho pudu sebezachovy. Faze

může vyvolat stres a napěti. To je obzvlaště možne u začatečniků a

těch, kdo jsou o tomto fenomenu jen malo informovani a nemaji

dostatečnou zkušenost s jeho vlastnostmi a taktež technikami k jeho

ovladani. Bez znalosti a dostatečneho cvičeni se strachem vyvolane

reakce mohou rozvinout v hrůzny zažitek. Koneckonců, zaživana

fantazie se může ve fazi během chvile zdat jako naprosto realna

situace, a strachy a obavy do te doby pobyvajici na okraji vědomi

mohou dosahnout hyper-realnych projevů. Když k tomu dojde, neni

zradne prostředi faze, nybrž strach samotny. Neni třeba zmiňovat, že

strach je jako jedovata latka, zvlaště pro citlive duše, starši lidi a pro

lidi s určitym onemocněnim, jako např. kardivaskularnimi problemy.

Neznamena to však, že by se snad lide spadajici do těchto skupin

nemohli o dosaženi faze snažit. Řešenim je poznat stresove faktory

spojene se cvičenim a snažit se jim vyhnout, poznat mechanismus

ovladani objektů a pochopit zakonitosti připadneho nouzoveho

vystupu z faze.

Vzhledem k možnemu negativnimu zažitku se stavem faze je

možna vhodne doporučit cvičicim, aby svůj pobyt ve fazi omezili na

maximalně patnact minut, ačkoli je udrženi stavu faze po tuto dobu

již poměrně vyjimečnym uspěchem. Navrhovany časovy ramec je jen

teoretickym odhadem a je odvozen z faktu, že přirozene faze REM

většinou netrvaji dele než patnact minut a že z důvodu vedlejšich

učinků neni doporučeno přirozene cykly měnit a rovněž

experimentovat s nepřirozenym prodlužovanim REM stavu.

Během lekci ve Škole pro cesty mimo tělo bylo

identifikovano několik faktorů s pozitivnimi a negativnimi učinky na

dosaženi uspěchu při cvičeni:

Pozorne a důkladne studium

materialu kurzu

Nepozorne a uspěchane

studium materialů kurzu

Pravidelna prakticka cvičeni Nepravidelna prakticka

cvičeni

Pečlive provedeni technickych

bodů

Nedůsledne provaděni

technik a nevěnovani

pozornosti doporučenim

Uvolněny přistup k probirane latce Nervozni postoj, fixni ideje

Zaznamy o všech prvotnich

pokusech a zaznamy o uspěšnych

vstupech do faze

Nedostatečna analyza

vlastnich postupů v připadě

neuspěchů

Dodržovani doporučeneho

denniho počtu pro pokusy o vstup

do faze

Přiliš mnoho pokusů o vstup

do faze během dne

Pravidlena cvičeni a pokusy o

vstup do faze

Sporadicke cvičeni

Důvěra v prakticke zkušenosti

lektora

Postoj „To vim taky“. Ten je

možy jen pro osoby

s množtvim praktickych

zkušenosti. Četba a teoreticke

znalosti fenomenu nejsou

praktickou zkušenosti.

1. Jake podobne stavy odpovidaji terminu „faze“?

2. Jak se stav faze liš od cestovani mimo těo?

3. Je vnimani reality v bděem stavu odliše od vnimani reality

ve stavu faze?

4. Je stav faze přnosny k běžemu dennimu žvotu?

5. Jake schopnosti musi byt dosažny přd přstoupenim

k praktickemu využvani faze?

6. Kolik je druhůautonomnich způobůpro vstup do faze?

7. Jaky je rozdil mezi přmymi a nepřmymi technikami?

8. Jake techniky jsou nejsnažš pro věšnu cvičcich?

9. Vyplati se důěřvat růnym přstrojů a programů, ktere

slibuji pomoc př vstupu do faze? Proča nebo pročne?

1. Zkuste si vzpomenout, zda jste někdy zažili stav faze.

2. Pokud jste stav faze zažili, jaka technika vam umožnila vstup?

Přima, nepřima nebo snove uvědoměni?

3. Pokud je to možne, zeptejte se kamaradů a přatel na cestovani

mimo tělo nebo lucidni sněni. Pamatuje si někdo z nich

podobne zažitky? Jake to bylo?

Odhodlane cvičeni pro stup do faze je nejlepe začit studiem

nejpřistupnějšich technik. Těmi jsou nepřime techniky, ktere jsou

vědomymi akcemi provaděnymi po probuzeni ze spanku. Někteři

kritici nespravně předpokladaji, že nepřime techniky nejsou idealni, a

preferuji začit technikami přimymi. To ale nikterak nezaručuje

uspěch a ve většině připadů je vysledkem promarněny čas a usili.

Specificka univerzalni metoda vhodna pro jakehokoli

cvičiciho je pouhym mytem, protože cvičici se liši ve svych

osobnostech, stavu psychiky a rychlosti učeni. Nicmeně existuje

relativně snadny algoritmus nebo postup, ktery odlišnosti ve

vlastnostech cvičicich bere do uvahy a umožňuje nejracionalnějši a

efektivni způsob dosaženi vstupů do faze. Tento algoritmus obsahuje

cyklicke provaděni nepřimych technik popsane v teto kapitole. Tyto

techniky jsou – přes jejich odlišnou obtižnost – bez vyjimky vhodne

pro všechny začatečniky, kteři si přeji stav faze zakusit.

Vysledky se mohou dostavit okamžitě po několika malo

pokusech; pro dosaženi očekavanych vysledků je nicmeně potřeba

provadět v průměru asi pět pokusů denně. Je možno provadět i vice

než pět pokusů denně. Na pochopeni těchto technik neni nic

složiteho, protože jsou zde vyloženy jasně a srozumitelně a jsou

Aby bylo usili co nejproduktivnějši, probereme si jednotlive

kroky podrobně bod po bodu spolu s principy v jejich pozadi.

Začneme popisem samotnych technik, což je konečně podobne jak

pro nepřime, tak i přime techniky, protože tyto se od sebe liši vlastně

jen charakterem a delkou provaděni.

Technik je velike množstvi, takže po procvičeni všech

nepřimych technik uvedenych v teto kapitole by cvičici měl byt

schopen si vybrat tři nebo čtyři nejpřimějši, jemu osobně nejvice

vyhovujici.

Techniky pro odděleni od těla budou probrany potom dale.

Tyto se naprosto liši od běžnych technik, ktere cvičiciho pouze

přivaději do faze, ale už nemusi vest k odděleni od těla. Často je take

nezbytně nutne vědět, jak po využiti těchto technik přestat vnimat

fyzicke tělo.

Je nutne pochopit, kdy tyto techniky použit, a uvědomit si

rovněž důležitost probuzeni ze spanku bez otevřeni oči a bez pohybu.

Vstup do faze okamžitě po probuzeni musi byt procvičovan až do

uplneho zvladnuti, protože toto byva hlavni překažkou v uspěšne

praxi.

Po probrani informaci tykajicich se nepřimych technik

probereme cyklovani nepřimych technik, včetně toho, jake jsou, jak

funguji a jak je nejlepši je použivat. Uspěšny vstup do faze je přimym

vysledkem provaděni těchto cyklů. Jsou zde nicmeně určite vyjimky,

a neni vždy nezbytně nutne tyto cykly provadět, pokud mysl sama

napovi, jak by měl člověk začit, což rovněž později probereme

zvlašť.

Techniky popsane dale jsou jednotlivymi prvky cyklů

nepřimych technik. Neni efektivni použivat všechny popsane

techniky. Každemu cvičicimu se vyplati vybrat si několik

nejzajimavějšich a nejvhodnějšich, aktivně je nastudovat a pak je

použit.

Okamžitě po probuzeni zůstaňte bez pohybu, oči zavřene.

Pozorujte asi 3 až 5 vteřin temnotu za zavřenymi vičky a snažte se

v ni zahlednout rozpoznatelne obrazy, vzory nebo symboly. Pokud se

nic neobjevi, měla by byt technika nahrazena jinou. Pokud se nějake

obrazy objevi, pokračujte v jejich pasivnim pozorovani. Obrazy se

mezitim stanou zřetelnějši, doslova pozorujiciho obklopi. Nesnažte se

o jejich aktivni zkoumani, protože by se mohly rozplynout nebo

změnit. Obrazy by měly byt nahliženy jako vše obklopujici

panorama. Pozorujte obrazy tak dlouho, dokud dochazi k narustu

jejich realističnosti a kvality. Tak dosahnete dvou možnych vysledků:

stanete se současti zobrazeneho prostředi a tak vstoupite do faze,

nebo se obrazy stanou absolutně realisticke nebo hranični, a pak se

můžete pokusit o separaci od fyzickeho těla.

Ulehněte na zada, nejlepe v tmavši mistnosti, zavřete oči a

pozorujte po několik minut vzniklou temnotu a snažte se

identifikovat připadne obrazy, ktere povstanou z jednoduchych skvrn

či teček, a postupně přechazejte k celkovějšim obrazům a scenam. Při

dostatečnem treninku je tato technika velmi snadna a přima. Běžnou

chybou při cvičeni teto techniky byva, že se cvičici pokouši obrazy

agresivně vyvolavat misto toho, aby pasivně čekal na to, co se

přirozeně objevi.

Okamžitě po probuzeni zůstaňte bez pohybu, oči zavřene.

Pokuste se nějakou časti těla 3 až 5 vteřin vrtět nebo hybat, ale tak,

abyste nepoužili žadne svaly. Pokud se při pokusu nic nezahybe,

vyzkoušejte jinou techniku. Pokud se pohybovy vjem dostavi, třeba i

jen slaboučky, pokračujte v pohybech a snažte se o co největši rozsah

pohybu. Tato technika ma byt provaděna co nejagresivněji, nikoli

pasivně. Jamile rozsah pohybu přesahne přibližně 10cm – k čemuž

může dojit během několika malo vteřin – mohou nastat nasledujici

situace: člověk se ocitne ve fazi, nebo se čast těla, již je pohybovano,

začne pohybovat naprosto volně. Vyskyt takoveho pohybu pak

umožni cvičicimu, aby přistoupil k separačnim technikam a pokusil

se vystoupit z těla.

Při technice fantomovych pohybů se mohou objevit velice

silne vibrace, ktere je pak možne použit pro separaci z těla. Někdy se

objevi i hlasite zvuky, ktere umožňuji použiti techniky naslouchani,

ktera pak může vest ke vstupu do faze.

Technika fantomovych pohybů neni představovanim si

pohybů těla, ale skutečnou snahou o pohyb fantomoveho těla.

Zakladnim bodem techniky je snažit se o pohyby bez zapojeni

činnosti svalů. To znamena soustředit se na vnitřni snahu o pohyb bez

fyzicke reakce. Pokud se pak vjemy pohybu dostavi, liši se jen malo

od pohybů skutečnych a často je doprovazi pocity tiže a odporu.

Obecně maji pohyby zpočatku jen maly rozsah, ale při soustředěne

snaze se jejich rozsah znatelně zvětšuje.

Nezaleži na tom, jakou časti těla chcete pohybovat. Může to

byt cele tělo nebo třeba jen některa jeho čast. Neni důležita ani

rychlost pohybu. Cilem dane techniky je zvyšovat rozsah pohybu.

Na několik minut klidně ulehněte se zavřenyma očima a

uvolněte celou paži. Potom si agresivně vybavte nasledujici pohyby,

bez zapojeni svalů, každy asi po dobu dvou až tři minut: rotaci paže,

hybani paži nahoru a dolů, doleva a doprava, roztahovani prstů a zase

jejich spojovani, zatinani a rozevirani pěsti. Zpočatku se neobjevi

žadne vjemy. Postupně se ale pocity svalove aktivity stanou zřetelne

až do te miry, že budou nerozlišitelne od skutečne svalove prace.

Během prvnich treninkovych pokusů maji cvičici často nutkani

otevřit oči a přesvědčit se, zda časti těla skutečně hybaji – až tak

realne se pociťovane vjemy zdaji.

Okamžitě po probuzeni zůstaňte bez pohybu, oči zavřene.

Zkuste se zaposlouchat do zvuků ve vaši hlavě. Snažte se o to asi 3 až

5 vteřin bez toho, že byste se pohnuli nebo otevřeli oči. Pokud se

během teto doby něco nepřihodi, změňte techniku. Pokud se objevi

jakekoli zvuky jako třeba bzučeni, hučeni, syčeni, piskani, cinkani

nebo melodie, pozorně poslouchejte. Vysledkem bude, že hlasitost

zvuku bude narůstat. Poslouchejte tak dlouho, dokud narůsta hlasitost

či dynamika zvuku. Když zvuk ustane nebo je jeho hlasitost

dostatečna, je možne přistoupit k technikam separace. Někdy dojde

k tomu, že zvuk sam hodi cvičiciho během poslechu do faze. Zvuk

může byt opravdu velmi hlasity a někdy byva dokonce popisovan

jako řev tryskoveho motoru.

Naslouchani je aktivnim a pozornym pozorovanim zvukovych

vjemů, jejich tonality a rozsahu a toho, jak působi na cvičiciho.

třeba silně chtit slyšet nějaky zvuk a během toho vynaložit intuitivni

vnitřni usili, ktere byva zpravidla spravne. Pokud je technika

provaděna spravně, pak dochazi stejně jako u normalniho

naslouchani k narůstu hlasitosti a sily zvuku.

Ulehněte na klidnem mistě, zavřete oči a zaposlouchejte se do

zvuků ve vaši hlavě. Snaha je zpravidla korunovana uspěchem během

několika minut, a cvičici by měl začit slyšet zvuky, ktere uvnitř sebe

mame všichni. Je zkratka potřeba vědět, jak se na ně naladit.

Okamžitě po probuzeni zůstaňte bez pohybu, oči zavřene.

Během 5 až 10 vteřin si představujte, jak se vaše tělo otači kolem sve

osy. Pokud nedojde k nějakym zvlaštnim vjemům, vyzkoušejte

techniku jinou. Pokud během rotace dojde k vyskytu vibraci nebo

pokud je pohyb nahle vniman jako realisticky, pak v rotaci pokračujte

tak dlouho, dokud pociťujete narůst v jeho dynamice nebo

realističnosti. Vysledků rotace může byt několik. Poci・Ltovana rotace

může byt nahrazena velice živym vjemem rotace kolem zvolene osy.

Když k tomu dojde, cvičici pak může snadno opustit sve tělo. Dalšim

možnym vysledkem je nahla přitomnost silnych vibraci či hlasitych

zvuků, během kterych je rovněž možne odděleni od těla. Během

rotace někdy může dojit k samovolnemu odděleni a vstupu cvičiciho

do faze.

Pro cvičeni rotace ulehněte, zavřete oči a po několik minut si

představujte otačeni kolem osy hlava-chodidla. Neni třeba se

soustředit na vizualni vjem nebo jemne pocity v těle. Hlavnim

faktorem jsou vjemy vestibularni, ktere vznikaji diky vnitřni rotaci.

Byva časte, že maji cvičici problemy s dosaženim plne rotace. Někdo

může dosahovat otočeni o 90, jiny zase o 180 stupňů. Stalym a

vytrvalym cvičenim je ale možne dosahnout plne rotace o 360

stupňů.

Okamžitě po probuzeni zůstaňte bez pohybu, oči zavřene.

Představte si nahle, vynucene usnuti na 5 až 10 vteřin a pak se vraťte

zpět do bděni a okamžitě se usilovně snažte o odděleni od fyzickeho

těla. Obecně po provedeni teto techniky stav mysli cvičiciho rychle

přeskoči mezi dvěma rozdilnymi stavy. Při vynořeni se z tohoto

„pseudospanku“ čsto dojde k vyskytu silnych vibraci, př kterych je

velika šnce na odděeni a rovněžmožost provadě jine techniky.

Snaže se, abyste př tomto cvični skutečěneusnuli.

V zasaděje vynucene usnuti trik pro oklamani mysli, ktery

umožňje ziskat vyhodu z reflexni reakce mozku, ktera vyvola

polověomy stav, ktereho je možo využt pro snadněš vstup do

faze. Tato technika je zvlašěužteča v přpadech nahlych probuzeni

do jasneho věomi a nebo v přpadech, kdy po probuzeni došo

k nechtěemu pohybu těa.

Vynucene usnuti je poměnějednoduche. Vyžduje potlačni

vnitřiho dialogu, odtažni dušvniho zaměřni od vněšch stimulůa

silnou touhu po rychlem znovuvstoupeni do spanku nasledovanym

běem něolika vteřn opěovnym probuzenim. Pro pochopeni

mechanismu si stač vzpomenout, jak se čově přmě usnout nědy

dřve nebo jak usnul př velike unavěnebo po dlouhem obdobi

spankove deprivace.

Běžnou chybou u teto techniky je to, že lide usnou, aniž by si

vzpomněli na nutnost touhy po opětovnem rychlem navratu k bděni.

Okamžitě po probuzeni zůstaňte bez pohybu, oči zavřene.

Dvakrat až třikrat napněte mozek. Pokud se nic nestane, přejděte

k jine technice. Pokud se během cvičeni objevi vibrace, snažte se je

přesunout na cele tělo a zesilit je dalšim napinanim mozku. Čim jsou

vibrace silnějši, tim je vyšši pravděpodobnost uspěchu při použiti

separačnich technik. Může rovněž dojit k samovolnemu odděleni. Při

napinani mozku může cvičici zaznamenat zvuky, ktere umožni

přechod k technice naslouchani.

Vibrace, ktere pochazi z napinani mozku byvaji velmi

zřetelne. Pokud je člověk na pochybach, zda k vibracim došlo, pak

k nim z největši pravděpodobnosti nedošlo. Vibrace mohou byt

popsany jako intenzivni, bezbolestny elektricky proud probihajici

tělem. Někdy je pociťovano uplne umrtveni těla.

Pro nacvik napinani mozku ulehněte a zavřete oči. Nemyslete

si, že je ve skutečnosti napinani nebo stahovani mozku nemožne.

Představovane napinani by mělo byt rytmicke, přerušovane. Cvičici

se může pokoušet o stahovani celeho mozku, nebo jen některe jeho

časti. Během cvičeni dochazi k pocitům tlaku nebo dokonce

skutečnym stahům mozku. U 95ti procent cvičicich dochazi ke

stahům mozku během několika prvnich minut cvičeni. Tato technika

by měla byt uložena do paměti tak, aby se k jejimu procvičeni mohlo

přistoupit okamžitě po probuzeni.

Cvičici někdy dělaji chybu v tom, že nevědomky napinaji take

mimicke svaly a svaly hlavy a krku namisto omezeni stahů pouze na

vnitřni oblast lebky. Teto chyby je nutne se zcela vyvarovat, protože

by se mohla stat chronickou a ohrozit tak uspěšnost cvičeni.

Tato technika zahrnuje napinani celeho těla a jen malo se liši

od napinani mozku. Po probuzeni proveďte jedno až tři napnuti

celeho těla, ovšem bez zapojeni svalů. Pokud se nic nestane, přejděte

k jine technice. Mohou se vyskytnout vibrace, a pokud tyto budou

dalšimi stahy těla zesileny, může dojit k samovolnemu odděleni od

těla. Když vibrace dostatečně zesili, pokuste se o nějakou separačni

techniku. Při vibracich často dojde take k vyskytu zvuků, což

umožňuje použiti techniky naslouchani a nasledny stup do faze.

Ulehněte, zavřete oči a pokuste se bez zapojeni svalů po

několik minut napinat tělo. Často při tomto cvičeni dojde k vyskytu

brněni, vnitřnimu tlaku a napinani mozku. Pamatujte si, že se musite

vyvarovat zatinani jakychkoli tělesnych svalů. Pokud dojde k zatnuti

tělesnych svalů, může v kritickem okamžiku dojit k nefukčnosti

techniky.

Okamžitě po probuzeni zůstaňte bez pohybu, oči zavřene. Po

3 až 5 vteřin si vyvolejte silnou touhu vidět a doslova před sebou

vytvořte nějaky specificky předmět. Objekt sam by měl byt v klidu,

deset až dvacet centimetrů před cvičicim. Omezte sve představovane

předměty na něco jednoducheho, jako třeba na obraz jablka, květiny,

koule nebo ruky. Někdy je vhodne představit si objekt, jak se vznaši

těsně nad obočim, namisto přimo vpředu před obličejem. Pokud se

během teto doby nic nepřihodi, měla by byt opoužita jina technika.

Pokud dojde k zobrazeni předmětu, cvičici by jej měl upřeně

pozorovat. Pak nasledně dochazi k tomu, že si člověk uvědomi, že

stoji u něj již někde ve stavu faze. Když se zobrazeni objektu stane

realisticke, může cvičici rovněž sam zkusit techniky pro odděleni se

od těla.

Okamžitě po probuzeni zůstaňte bez pohybu, oči zavřene.

Představte si na 10 až 15 vteřin aktivni, fyzicky pohyb, během

ktereho se dotykate nějakeho objektu a vnimate detaily prostoru

kolem sebe. Pokud se během teto doby nic nestane, měla by byt

použita jina technika. Pokud se začnou prolinat skutečne a

představovane vjemy, pokračujte ve cvičeni, dokud představovane

vjemy nepřehluši ty primarni.

Okamžitě po probuzeni zůstaňte bez pohybu, oči zavřene. Na

5 až 10 vteřin se soustřeďte na vizualizaci jednoho z nasledujicich

pohybů: vrtěni, chůze, běh, kotoul, tahani za provaz nebo plavani.

Snažte se představit si pohyby co nejrealističtěji. Pokud se nic

nestane, měla by byt použita jina technika. Pokud se dostavi nějaky

vjem pohybu, pokračujte v jeho představovani, dokud se z něj

nestane vjem dominantni. Dosaženi silneho vjemu je provazeno

přesunem do faze. Pokud k takovemu přesunu nedojde automaticky,

doporučuji použiti separačnich technik.

Okamžitě po probuzeni zůstaňte bez pohybu, oči zavřene. Na

3 až 5 vteřin si představte, jak v dlani držite nějaky konkretni

předmět. Pokud se nic nestane, použijte jinou techniku. Pokud se

objevi pocit vahy a hmatovy vjem, snažte se na pocit soustředit

silněji. Jakmile pocity dosahnout realisticke urovně, je možne

odděleni od těla. Nicmeně se doporučuje pokračovat v ohmatavani

předmětu. Cvičici si může vybrat jakykoli předmět, ktery se velikosti

vejde do dlaně. Přikladem může byt telefon, miček, sklenice, pero,

dalkovy ovladač a podobně.

Okamžitě po probuzeni zůstaňte bez pohybu, oči zavřene.

Snažte se aktivně slyšet nějaky zvuk či slovo, jako třeba něči jmeno

nebo melodii. Pokud se nic nestane, měla by byt použita jina

technika. Pokud je slyšet zvuk, mělo by se pokračovat v poslechu,

dokud zvuk nedosahne dostatečne hlasitosti. Pote je možne se pokusit

o odděleni.

Okamžitě po probuzeni zůstaňte bez pohybu, oči zavřene.

Proveďte dva až pět rychlych pohybů očima ze strany na stranu nebo

nahoru a dolů. Pokud k ničemu nedojde, měla by byt zvolena jina

technika. Pokud se objevi vibrace, mohou byt po snaze o jejich

zesileni použity techniky pro odděleni od těla.

Okamžitě po probuzeni zůstaňte bez pohybu, oči zavřene.

Představte si na 3 až 5 vteřin bod uprostřed čela. Pokud se nic

nestane, zkuste jinou techniku. Pokud se objevi vibrace, mohou byt

pokračovanim v teto technice nebo napinanim mozku zesileny a

pomoci tak k odděleni od těla. Rovněž se mohou objevit zvuky, ktere

umožni použit techniku naslouchani.

Okamžitě po probuzeni zůstaňte bez pohybu, oči zavřene. Na

3 až 5 vteřin si představte něco hrozneho, strašidelneho, zahrobniho.

Pokud se nic nestane, zvolte jinou techniku. Pokud se však objevi

pocit nahleho strachu, s největši pravděpodobnosti cvičiciho dostane

do faze, kde je možne použit techniku odděleni. Popřipadě se mohou

objevit vibrace nebo zvuky a umožnit cvičicimu využiti

odpovidajicich technik. Běžnym problemem spojenym s použitim

teto techniky byva to, že se cvičici kvůli strachu nesnaži o nic jineho,

než o probuzeni.

Okamžitě po probuzeni zůstaňte bez pohybu, oči zavřene.

Vybavte si pocity, jake jste měli při vašem poslednim zažitku faze.

(To se vztahuje samozřejmě jen na ty cvičici, kteři takovy zažitek již

v minulosti měli.) Buď se nestane nic a je třeba přejit k jine technice,

nebo dojde k vybaveni pocitů a je možne přistoupit k pokusu o

odděleni se od těla – pokud k němu nedojde automaticky. Tato

technika take může vyvolat vibrace a zvuky, což umožňuje připadne

použiti techniky naslouchani či napinani mozku.

Okamžitě po probuzeni zůstaňte bez pohybu, oči zavřene. Na

3 až 5 vteřin se soustřeďte na dychani; na zvedani a klesani hrudniku,

na naplňovani plic vzduchem a jeho opětovne vypouštěni. Pokud se

nedostavi žadne vysledky, měla by byt zvolena jina technika. Pokud

se objevi vibrace, zvuk nebo spontanni odděleni, měla by byt tato

technika prohloubena a plně využita.

Dalšim krokem potřebnym pro zdokonalovani se v použivani

nepřimych technik je volba těch nejvhodnějšich, ktere cvičicimu

vyhovuji. Je zbytečne uživat tu či onu jenom proto, že vypada

zajimavě nebo proto, že o nich někdo něco napsal. Volba by měla byt

založena pouze na tom, co tomu kteremu cvičicimu vyhovuje.

Ze všech vyše uvedenych primarnich nepřimych technik

prakticky pouze jedna technika funguje rychle a spolehlivě pro 95

procent cvičicich – tou je napinani mozku. Ostatni jednotlive

techniky funguji během počatků cvičeni asi tak jen pro 25 až 50

procent cvičicich. Nicmeně po několika treninkovych blocich je však

funkčnost prakticky každe techniky asi 75 procent.

Ať tak či onak, každy cvičici by si měl sam zvolit určity

soubor technik, ktere pro něj funguji nejlepe. Soubor by neměl

obsahovat meně než tři techniky, přičemž volba čtyř až pěti je

vhodnějši, protože umožňuje vice možnosti a jejich různych

kombinaci. Nefunkčni techniky by neměly byt odmitnuty jednou

provždy, protože při opakovanych pokusech mohou rovněž vest k

uspěchu.

Aby byla zajištěna volba skutečně funkčnich technik, je třeba,

aby každa byla zkoušena zvlašť po obdobi alespoň tři dni. To

znamena, že by každa měla byt procvičovana dvě až deset minut před

spanim, a třeba i během dne. Je dobre zvolit si take alespoň jednu

sekundarni techniku. Takovato praxe pomůže každemu cvičicimu

zvolit opravdu funkčni techniky. Samotnym vyběrem technik se jim

cvičici uči a ziskava k nim osobni a bližši přistup, což zpětně

pozitivně ovlivňuje jejich použiti v kritickych momentech.

Stoji za zminku, že by konečny vyběr měl byt pestry.

Napřiklad neni vhodne vybrat si jak napinani mozku, tak těla, protože

jsou prakticky shodne. Je vice než jiste, že buď budou fungovat obě

dvě, nebo naopak ani jedna z nich. To je důvodem, proč by se

techniky měly lišit a proč by měly zahrnovat co největši šiři typů

smyslovych vjemů: vizualni, hmatove, pohybove, sluchove, napinani

apod. Pamatujte na to, že s časem se měni jak priority, tak cile, a že

techniky, jejichž použiti v počatečnim obdobi bylo bez vysledků, se

mohou později nečekaně projevit jako učinne. Buďte flexibilni.

Žadny soubor technik by neměl byt strnuly. Ve skutečnosti se vyběr

může během několika tydnů měnit, jak cvičici bude přichazet na to,

co je pro něj nejvhodnějši a co mu přinaši nejlepši vysledky.

Začněme šokujici skutečnosti: asi při jedne třetině uspěšnych

použiti nepřimych technik pro vstup do faze neni třeba provadět

žadne specificke techniky pro vstup, protože k odděleni od těla

okamžitě dochazi spontanně a bez usili. To bylo statisticky dokazano

na seminařich Školy pro cesty mimo tělo a analyzami jinych zdrojů.

Nedostatečne pochopeni separačnich technik pak opačně může vest

k nežadoucim komplikacim. Cvičici se může dostat do faze, ale

nedokaže se odpoutat od těla. Je tedy velmi důležite pochopit, jak

separačni techniky funguji, protože jsou často kličem k uspěchu.

Někdy cvičicimu pro provedeni odděleni postači na něj jen

pomyslet. Je to poměrně vzacne, což vysvětluje existenci cele řady

technik. Nejdůležitějšimi technikami pro odděleni od těla jsou

vykutaleni se, vstani, vylezeni a levitace.

Pokuste se při probuzeni překulit ke kraji postele nebo

směrem ke zdi, aniž byste použili jakekoli svaly. Nebojte se, že

spadnete z postele nebo že vrazite do zdi, ani se nezaobirejte tim, jak

byste tuto techniku měli pociťovat. Prostě se odkulte.

Pokuste se po probuzeni postavit, aniž byste hnuli svym

fyzickym tělem. Konkretni provedeni odpovida tomu, jak je to pro

cvičiciho nejpohodlnějši.

Pokuste se po probuzeni vylezt z těla, aniž byste použili

jakykoli sval. Tato technika je nejčastěji použivana v připadech, kdy

pomoci jinych technik dojde k častečnemu nebo uplnemu uvolněni

časti těla.

Snažte se po probuzeni levitovat vzhůru, rovnoběžně

s posteli. Při pokusu moc nepřemyšlejte, jak to ve skutečnosti

provest; každy tento pocit levitace zna ze svych snů.

Skoro to stejne, jako levitace: zkuste po probuzeni propadnout

posteli dolů.

Zkuste při probuzeni vystoupit z těla překulenim se dozadu za

hlavu jako při saltu.

Vykulte nebo doširoka otevřete po probuzeni oči – ovšem bez

otevřeni viček. Může to vyvolat vystoupeni z těla pohybem vpřed.

Separačni techniky maji jedno společne, a to je to, že by se

nemělo jednat o pouhou představu vystoupeni z těla, ale o skutečnou

snahu o vystoupeni z něj bez zapojeni svalů. Techniky vyvolavaji

stejne pocity pohybu jako u pohybů v bděle realitě. Pokud okamžitě

po pokusu o vystoupeni z těla k ničemu nedojde, potom technika

nezabrala, ačkoli později opět může fungovat. Cvičici je okamžitě

schopen rozpoznat, zda technika funguje. Lide jsou nicmeně mnohdy

nepřipraveni na to, o jak realne pocity se jedna, a mysli si, že se

pohnuli ve skutečnosti, namisto aby si uvědomili, že došlo k uvolněni

z časti nebo z celeho těla. Po takovych nešťastnych pokusech je třeba

provest pozornou analyzu neuspěchu, pochopit, co se stalo a připravit

se na přišti uspěšny pokus.

Pokud bylo odděleni neuplne nebo proběhlo s obtižemi, je to

signalem toho, že technika byla použita spravně. V takovem připadě

je třeba pro kompletni odděleni zapojit vědome usili a agresivitu.

Pokud napřiklad dojde k pohybu v nějakem směru, ale posleze je

zabržděn, je nutne se vratit zpět a pohyb opakovat s větši razanci.

Pro nacvik technik odděleni si lehněte, zavřete oči a během

několika minut se snažte o provedeni všech separačnich technik.

K separaci nejlepe dochazi, pokud je jasně citit dany pohyb a v těle

neni citit nějake pnuti nebo napěti. Vnitřni pnuti a snaha o pohyb je

skoro fyzicky vnimatelna. Přirozeně, že nedochazi k žadnym

pohybům fyzickeho těla a že cvičici zůstava vleže a bez pohybu.

Kličovymi faktory pro nacvik je kvantita a kvalita pokusů.

Pro nacvik nepřimych technik existuje několik vhodnych časovych

obdobi.

Začneme tim, že si řekneme, že spanek probiha

v pravidelnych cyklech. Přibližně každou hodinu a půl se budime a

pak opět upadame do spanku, což jsou ony spankove cykly. Dale ma

spanek dvě hlavni stadia: stadium REM spanku a NREM spanku.

NREM stadium ma několik dalšich stupňů. Čim dele spime, tim

meně tělo vstupuje do hlubokeho NREM spanku a tim vic se nachazi

v mělčim REM spanku. Ke vstupům do faze dochazi povětšinou ve

fazich REM spanku.

Nejvhodnějšim způsobem pro využiti nepřimych technik je

v jeho pozdni fazi a pak jeho opětovne narušeni při znovuusnuti, což

jej učini velmi lehkym. Spanek doprovazeny častymi přerušenimi

může byt využit učinnym způsobem.

Vězměme si za přiklad cvičiciho, třeba jmenem Jan. Pokud jde Jan

spat o půlnoci, pak by si měl nastavit budik na 6. hodinu ranni. Po

probuzeni by se měl Jan trochu probrat, zajit si třeba na zachod, napit

se, nebo si třeba přečist par stranek z knihy o lucidnim sněni nebo

jinou podobně zaměřenou literaturu. Pak by se měl vratit zpět do

postele a myslet na to, jak se bude během nasledujicich asi dvou

hodin opakovaně budit a snažit se při každem probuzeni o vstup do

faze.

Pokud šel Jan spat dřive, měl by dodržet onen šestihodinovy

interval, ktery je pro prvotni spanek dostačujici. Pokud by spal meně

než šest hodin, pak by jeho druha čast spanku byla přiliš hluboka. A

naopak, pokud by spal dele, zůstane mu meně času na cvičeni a nebo

možna bude mit problem vůbec znovu usnout.

Pokud se cvičici obvykle budi hodně čily, může mit

s opětovnym usnutim problemy. V takovem připadě neni potřeba,

aby vstaval, a může se rovnou snažit o opětovne usnuti.

Je samozřejme, že metoda odloženeho spanku je vhodna

hlavně tehdy, pokud cvičici ma možnost spat tak dlouho, kolik chce.

Ne všichni maji takovou možnost každy den, nicmeně skoro každy si

může během tydne najit alespoň jeden den, kdy si může pro tuto

dřimoty po celonočnim hlubokem spanku.

Dalšim vhodnym okamžikem je probuzeni ze zdřimnuti

v průběhu dne. Zde se opět jedna většinou o kratši a lehči spanek,

ktery tělu umožni potřebny odpočinek a zaroveň umožni, aby paměť

a zaměr zůstaly v okamžiku probuzeni aktivni. Odpoledni zdřimnuti

neni opět možne pro každeho, ale pokud takova možnost nastane, je

velmi užitečne ji využit.

nacvik z toho důvodu, že mozek stale ještě v teto době vyžaduje

poměrně hluboky spanek. Mysl je slaba a těžko schopna nějake

snahy. I pokud dojde k nějakym vysledkům, probuzeni často konči

rychlym upadnutim zpět do spanku. To neznamena, že by snad

cvičeni faze během nočnich probuzeni nemohlo fungovat; jen nebude

tak efektivni, jako v jinych připadech. Cvičeni během nočnich

probuzeni jsou vhodna pro ty, kdo nemaji možnost zvolit si pro

nacvik jine vhodnějši chvile.

Jak ale vime, v noci se budime přibližně

v devadesatiminutovych intervalech, takže i během kratkeho

šestihodinoveho spanku to znamena čtyřikrat šanci na cvičeni. Pokud

je cvičici dostatečně motivovany a dovede tyto okamžiky využit,

může z nich mit po nějake době cvičeni prospěch.

Uvědoměle probuzeni je probuzenim, kdy se probouzime

s určitou myšlenkou v paměti. Idealně je to myšlenka na nepřime

techniky. Pro dostatečně učinne procvičovani nepřimych technik si

nestači při probuzeni jen tak letmo vzpomenout. Kvůli zvlaštni

charakteristice lidske mysli a jejim zvykům neni vždy snadne si

konkretni ukoly či zaměry hned vybavit. Cilem uvědoměleho

probuzeni je zahajit cvičeni okamžitě s probuzenim bez sebemenši

časove prodlevy.

Uvědoměle probuzeni neni vůbec obtižne asi pro 25%

populace. Avšak pro zbyle tři čtvrtiny je to natolik těžka překažka

k překonani, že se někdy může zdat až nepřekonatelna. Pokud se vam

takove smyšleni přihodi, uvědomte si, že tomu tak prostě neni a že

kličem k uspěchu je odhodlane cvičeni.

Mezi důvody, proč maji lide problemy si vzpomenout na

provaděni cvičeni okamžitě při probuzeni, patři napřiklad tyto:

nezvyk něco provadět okamžitě po probuzeni, touha spat dele, touha

jit na zachod, žizeň a okamžite zaujeti jinymi problemy všedniho

života.

Uvědoměle probuzeni s umyslem provadět nepřime techniky

by mělo byt primarnim cilem cvičiciho, o ktery by se měl snažit ze

všech sil. Rychlost studia a dosaženi stavu faze zavisi pravě na tomto.

Existuje několik učinnych triků, jak se uvědomělemu

probuzeni naučit.

uvědoměleho probuzeni velmi důležite. Somnology (vědci

studujicimi spanek) bylo jasně prokazano, že se člověk často budi

s myšlenkou na to, na co myslel před usnutim. Tento fenomen je

jasně patrny, pokud ma člověk nějaky važny životni problem; usina

s problemem a zase se s nim probouzi. A v našem připadě, pokud

životni těžkosti nahradime touhou po cvičeni faze, dosahneme

podobneho efektu. Neni nezbytne myslet před usnutim konkretně na

uvědoměle probuzeni. Stači se jednoduše ujistit o svem zaměru a

třeba si jej jasně nahlas vyslovit. Takoveto vědome cvičeni před

usnutim velikou měrou přispěje k uspěchu ohledně provaděni

nepřimych metod hned po probuzeni.

provadět cvičeni bezprostředně po probuzeni ze spanku, tim vice se

jeho zaměr upevňuje a povede tak cely proces k vysledkům.

dostatečny, a nebo nejsou schopni si jej silně ujasnit kvůli svym

osobnim dispozicim. V takovem připadě by mělo byt ujasněni tužeb a

zaměrů činěno fyzicky. Může mit třeba formu zapisů vlastnich cilů

do deniku, na kartičku na nočnim stolku či položenou pod polštař.

Může mit formu rozhovorů s kamarady nebo rodinou o tom danem

zajmu, nebo jednoduchou formu nahlas opakovanych formulaci

tykajicich se cvičeni, ktere je třeba po probuzeni provadět. Klidně

může byt pro zapisy použit i mobilni telefon, blog a podobně.

pokusů o uvědoměle probuzeni je velice důležite. Pokud si

uvědomite, ať už po par minutach po probuzeni, nebo několika

hodinach či později během dne, že jste neuspěli v dosaženi

uvědoměleho probuzeni, vnitřně se rozhodněte, že se vam to při

přištim pokusu podaři. Hluboke porozuměni důvodům neuspěchu je

velmi učinne a prakticke, protože se tak cvičici dovida, co funguje, a

co naopak nikoli, a může učinit vhodna rozhodnuti do budoucna.

dřive byva uvědoměleho probuzeni dosaženo. Motivace může byt

zvyšena, pokud mame jasny cil a představu, co chceme ve fazi

vyzkoušet nebo zažit. Obecně jsou velikou motivaci předchozi

uspěšne vstupy do faze, ale člověk, ktery tento zažitek dosud neměl a

nevi, co může očekavat, tak potřebuje něco, k čemu se může odkazat.

Pro někoho to může sen z dětstvi, jako třeba let na Mars, pro jineho

možnost ziskat specificke informace, pro jineho zase třeba setkani

s milovanou osobou, ktera již zemřela, možnosti lečby nemoci a

podobně.

Vedle přirozenych metod pro dosaženi uvědoměleho

probuzeni existuje ještě cela řada přistrojů a pomůcek, ktere jej take

do jiste miry umožňuji. O nich si povime vice v kapitole 5, kde si

řekneme o neautonomnich způsobech pro vstup do faze.

okamžiku je uvědoměni si těla na minimalni urovni. K uvědoměni na

konci snů dochazi napřiklad u děsivych snů, nočnich můr, snů, ve

kterych člověk pada – jednoduše u snů, ktere způsobuji nahle

probuzeni.

Časem by si člověk měl vypěstovat reflex, ktery mu umožni

provest naplanovane činnosti v okamžiku probuzeni, kdy se ale ještě

uvědoměni zcela nevratilo. Takovy reflex je pro maximalni využiti

nejvhodnějšiho okamžiku pro vstup do faze velmi užitečny.

Z mnoha různych psychologickych a fyziologickych přičin

neni každemu člověku možno dosahovat uvědoměleho probuzeni u

všech spankovych cyklů. Proto neni třeba se citit rozmrzele, pokud se

vam to pokažde nepodaři. Stači, pokud zažijete dvě až tři probuzeni

za den. To je dostatečna frekvence k tomu, abyste se mohli v připadě

každodenni praxe pokusit o vstup do faze dvakrat až pětkrat během

tydne.

Neni vhodne snažit se o maximalni možny počet pokusů o

vstup. Během lekci Školy cest mimo tělo bylo zjištěno, že provaděni

10ti a vice uvědomělych probuzeni (někteři studenti se snažili i o 20

až 30) během jedne noci jen zřidka vede k požadovanym vysledkům.

Je to z toho důvodu, že člověk v takove připadě silně narušuje

přirozene cykly těla a naopak se okrada o středni přechodny stav,

ktery přispiva k efektivitě stavu faze. Cvičici se tak může nadměrnym

počtem pokusů velice rychle emocionalně vyčerpat a může ztratit

schopnost překonavat limity ve spravnem směru. Dochazi k unavě či

„vyhořeni“. V takovem přpaděje vhodne se uklidnit a přstupovat k

pokusů s uvolněěšm postojem, vyrovnaněa postupně

Vedle upamatovani se na fazi okamžitě při probuzeni je

probuzeni bez pohnuti dalšim důležitym požadavkem, ktery je pro

mnoho lidi obtižny, neboť se při probuzeni automaticky pohnou. Při

probuzeni se třeba poškrabou, protahnou, otevřou oči nebo

zaposlouchaji do okolnich zvuků – a přitom pravě všech těchto

činnosti se cvičici musi vystřihat. Jakekoli realne pohyby nebo vjemy

rychle rozrušuji přechodovy stav, aktivuji mysl a jeji přistup

k signalům ze smyslovych organů.

Zpočatku se probuzeni bez pohnuti zda jako obtižne, až

nemožne. Ale na přikladech mnoha lidi bylo ukazano, že se mu lze

aktivnim přistupem ke cvičeni a koncentraci na stanovene cile naučit.

Lide často prohlašuji, že probudit se bez pohnuti je prostě nemožne.

Po několika pokusech k němu však dochazi, a postupně se začne

objevovat častěji a častěji.

Pokud tedy mate s probuzenim bez pohnuti nějake problemy,

nezoufejte, ale vytrvale se snažte. Dřive nebo později se tělo podda a

vše půjde hladce.

Probuzeni bez pohnuti je důležite z toho důvodu, že pro

většinu lidi neni pro pokusy s fazi vhodny žadny jiny čas, než pravě

doba probuzeni, kdy se mysl nachazi ve vhodnem stavu pro uspěšne

provaděni cyklů nepřimych technik. Často se cvičici desetkrat

probudi a desetkrat se při tom pohne. Jamile se ale cvičici nauči

probouzet jemně a postupně, je uspěch již blizko.

Probuzeni bez pohnuti neni přes veškerou svoji důležitost

cilem samo o sobě a rovněž se neni třeba pro něj nějak zvlaště trapit.

Pokud při probuzeni budete citit nějake nepohodli, budete se

potřebovat poškrabat, zakašlat, polknout a podobně, je lepši takovou

akci provest, a pak pokračovat pro takovou situaci odpovidajicim a

doporučenym způsobem.

Ne všechny pohyby jsou při probuzeni nutně pohyby těla, a

třeba už jen z toho důvodu je vhodne, aby i v připadě pohybů došlo

k použiti nepřimych technik.

Klamne pocity se vyskytuji v mnoha různych podobach.

Člověk si třeba může myslet, že se škrabe na uchu svoji fyzickou

rukou, a ona je to zatim ruka fantomova. Nebo může slyšet zvuky

z pokoje, zpoza okna či od sousedů, aniž by si uvědomil nějakou

zvlaštnost. A nebo se taky může rozhližet po pokoji, aniž by mu

došlo, že jeho tělesne oči jsou ve skutečnosti stale zavřene. Pokud si

ale člověk takove okamžiky uvědomi, může se okamžitě pokusit o

odděleni od těla.

1. Během prvnich pěti vteřin po probuzeni se pokuste o

odděleni.

2. Pokud nedojde k okamžitemu odděleni, je třeba začit s cykly

nepřimych technik.

Začněte technikou a), pokud nezabere, přejděte na techniku b)

a pak třeba c) a dal, podle toho, kolik technik do cyklu

zahrnete. Pokud nebude učinna ani posledni, začněte opět

s technikou a) a pokračujte v cyklu.

3. Pokud nedosahnete uspěchu po provedeni 4 nebo 5 cyklů, je

vhodnějši od dalšich cyklů upustit a znovu usnout s umyslem

provest pokus opět při dalšim probuzeni.

Dosud jsme si probrali nepřime techniky pro vstup do faze a

techniky pro odděleni. Rovněž jsme si řekli o uvědomělem

probuzeni a nejvhodnějšich časech pro nacvik technik. Nyni se

podivame na konkretni algoritmus akci pro nepřime techniky.

Jeho aplikace slibuje dosaženi rychlych a praktickych vysledků.

Dozvěděli jsme se, že asi u třetiny uspěšnych pokusů

s nepřimymi technikami dochazi k okamžitemu uspěchu během

prvnich pěti vteřin při pokusu o odděleni, a to z toho důvodu, že tento

časovy okamžik je pro vstup do faze nejvhodnějši. Čim meně času

uplynulo od probuzeni, tim lepe. A naopak, pokud člověk

s provaděnim technik otali, jeho šance na uspěch se rychle snižuji.

Proto by měl cvičici okamžitě po probuzeni, při nejlepšim bez

jakehokoli pohnuti, začit provadět různe techniky pro odděleni, jako

jsou vykutaleni, vstani, vylezeni a levitace. Pokud během pěti vteřin

techniky přinesou uspěch, pak je možne se pokusit o odděleni od těla.

Někdy se během pokusu o odděleni objevi překažky, jako nějake

bloky či zadržovani v těle. V takovem připadě je dobre si těžkosti

nevšimat a s usilim se snažit o odpoutani.

Pamatujte na to, že pokoušeni se o odděleni okamžitě při

probuzeni je dovednost nejvyšši důležitosti a že stoji za to ji od

sameho počatku zdokonalovat.

Pokud k odděleni nedojde během několika vteřin snahy,

pravděpodobně k němu bez ohledu na čas či vynaložene usili nedojde

vůbec. Zde musi cvičici přistoupit k jinym technikam.

Cviči by již měl mit vybrany soubor minimalně tři primarnich

nebo sekundarnich technik, ktere mu vyhovuji. A zde se dostava

k jejich využiti.

provaděni fantomovych pohybů a c) naslouchani.

Po neuspěšnem pokusu o odděleni musi cvičici okamžitě

přistoupit k pozorovani prazdnoty. Pokud se během 3 až 5 vteřin

objevi nějake obrazy, tak by pozorovani mělo pokračovat bez toho,

že by byly obrazy podrobně zkoumany, neboť to by je mohlo

rozehnat. Ve vysledku se stanou obrazy zřetelnějši a barevnějši a

konečně cvičiciho obklopi. Pokud vše proběhne idealně, dojde

k nahlemu přenosu do obrazu a nebo je možne, pokud jsou obrazy

velmi realisticke, přistoupit k pokusu o odděleni. Pokud však během

3 až 5 vteřin k ničemu nedojde, měl by cvičici přistoupit k technice

pohybů fantomoveho těla.

Během 3 až 5 vteřin si cvičici projede svoji pozornosti cele

tělo a zvoli si nějakou jeho čast, se kterou se pokusi hybat. Nebo

může tento časovy okamžik věnovat okamžitemu pokusu o hybani

nějakou časti těla: prstem, paži, nohou… Pokud dojde k reakci, mě

by cvičci v čnnosti pokračvat a snažt se o dosažni maximalniho

možeho rozsahu pohybu. Běem teto doby můž dojit k množtvi

děů včtněspontanniho odděeni, uspěšemu pokusu o odděeni,

nebo vzniku zvukůa vibraci. Všchny tyto jevy jsou velikou

vyhodou. Pokud běem 3 až5 vteřn nedojde k hybani ždne čsti

těa, zače cvičci naslouchat.

Cviči by se měl snažit o zachyceni nějakeho vnitřniho zvuku.

Pokud jej nalezne, měl by se do něj zaposlouchat a snažit se zvyšit

jeho hlasitost. Zvuk potom může narůst až do hluku či řevu a může

dojit ke spontannimu odděleni, nebo je možno použit nějake techniky

pro odděleni. Rovněž se mohou objevit vibrace. Pokud se žadny zvuk

během 3 až 5 vteřin neobjevi, měl by cvičici začit s opakovanim

celeho cyklu.

Je vhodne se podivat na důvody použiti cyklu několika

nepřimych metod. Je to dano tim, že tělo někdy na podněty reaguje

velice zvlaštnimi způsoby. U jednoho člověka může nějaka technika

jeden den fungovat a druhy den nikoli. Pokud tedy člověk použiva

jen jednu techniku, a třeba i dobrou, ktera často zabere, může přesto

v mnoha připadech přijit o možnost zažitku faze jen z důvodu

nedostatečne variability jeho cvičeni. Proto by se prakticky repertoar

cvičence měl sestavat z několika technik.

Pokud prvni cyklus tři technik nepřinesl uspěch, tak to ještě

neznamena, že je vše ztraceno. Ač techniky nefungovaly, stejně

cvičiciho trošičku přibližily stavu faze a je prostě potřeba s jejich

provaděnim pokračovat – a tento postup opakovat přinejmenšim

třikrat.

Po provedeni jednoho cyklu je snadne začit druhy, pak třeba

třeti a čtvrty atd. Je pravděpodobne, že během nasledujicich cyklů se

nějaka technika tak řikajic „chytne“ i přsto, ž par vteřn přd tim

nefungovala.

Odhodlany cvičci by mě v přpaděneuspěhu provest

přnejmenšm 4 cykly. Problem lež v tom, ž je psychologicky

obtiže provadě něo, co nefunguje, a cvičci pak tedy čsto vzda

dalš snahu, přstož se užmůž nachazet na přděove hranici.

Snaže se, zkuste to ješěa ješějednou. A znovu! Užse stalo, ž

k uspěhu došo po provedeni dvaceti cyklů Jistě to je znače usili,

ale vysledek za to stoji.

Pokud se cvičicimu nedaři přes několik provedenych cyklů a

pokusů o odděleni vstoupit do faze, je stale dobrou možnosti vratit se

ke spanku a připravit se na dalši pokusy. Opět je důležite usnout

s jasně definovanym cilem provest po probuzeni stanovene techniky.

Takove předsevzeti vysoce zvyšuje možnost brzkeho vyskytu vhodne

přiležitosti. To znamena, že by člověk neměl jen tak usnout

s prazdnou hlavou a očekavanim spokojeneho spanku. Při použiti

metody odloženeho spanku je jasne stanoveni zaměru pravidlem,

protože pak je možne dosahnout v jednom spankovem cyklu několika

pokusů.

Popsane čtyři kroky slibuji uspěšny vstup do faze i v připadě

několika malo pokusů, pokud jsou tyto učineny odhodlaně a se

soustředěnym usilim.

Aby bylo tento system cyklovani nepřimych technik možne

použivat co nejefektivněji, je třeba si řici, jak pokračovat, pokud

nějaka technika funguje, ale v průběhu cyklu dojde k jeho zpomaleni

a kdy se nedaři vstoupit do faze.

Zaprve je třeba si uvědomit, že pokud nějaka z technik

funguje, pak je nemožnost vstupu do faze dana nedostatkem

zkušenosti a dovednosti.

A zadruhe, překažky mohou byt překonany dočasnym

použitim jinych technik. Předpokladejme, že při naslouchani

uslyšime zvuk, jehož hlasitost roste a roste, až dosahne určite

maximalni urovně. S jistotou můžeme řici, že je užitečne na několik

vteřin přejit třeba k vynucenemu usnuti nebo pozorovani obrazů, a

pak se opět vratit k naslouchani. Hlasitost zvuku se pak může opět

začit zvyšovat a poskytnout tak možnost pro pokračovani. Někdy je

smysluplne takto určitou techniku přerušit několikrat, využit jine

techniky a pak se vratit opět k te technice, ktera vykazovala uspěch.

Často je možne provadět dvě nebo dokonce tři techniky

současně bez toho, že by se nějak negativně ovlivňovaly. Je take

normalni a přirozene přeskakovat z techniky na techniku a

bezprostředně tak upravovat svůj plan postupu. Při pohybech

s fantomovym tělem napřiklad často dochazi k objeveni zvukovych

vjemů. V takove situaci cvičici může jednoduše přejit k naslouchani.

Dalšimi častymi dvojicemi vjemů jsou: obrazy po zvucich, zvuky po

rotaci, zvuky po napinani mozku, napinani mozku po naslouchani,

vibrace po rotacich, vibrace po fantomovych pohybech a mnohe

dalši.

Rozmanity cyklus nepřimych technik je pro nejlepši vysledky

skoro povinnou podminkou. Existuji však vyjimky. Někdy, skrze

určite nepřime ukazatele, se cvičici rozhodne pro určitou techniku

bez ohledu na to, co měl naplanovano. Jedna se o jakousi napovědu

„z těla“, a schopnost použvat ji hraje ve využti nepřmych technik

velmi důežtou roli, protož cvičcimu umožňje podstatnězvyšvat

jeho šnce na uspěšou praxi.

Pokud si při probuzeni cvičici uvědomi, že se před nim

nachazeji nějake obrazy, sceny či zbytky snu, měl by okamžitě

přistoupit k technice pozorovani obrazů se všemi vysledky, ktere

z toho povstanou. Pokud by to nikam nevedlo, může pak začit

z cyklovanim technik.

Pokud cvičici při probuzeni zaznamena nějaky vnitřni hluk,

řev, zvoněni, piskani atd., měl by okamžitě žačit s technikou

naslouchani. Pokud by technika byla bez vysledku, mělo by nastoupit

cyklovani technik.

Pokud cvičici při probuzeni citi v těle vibrace, měl by je

pomoci napinani mozku nebo těla (bez zapojeni svalů) zesilit. Pokud

pak vibrace dosahnou sve maximalni urovně, může se cvičici pokusit

o odděleni. Pokud se ani po několika pokusech nic nestane, může se

začit s cyklovanim technik.

Pokud cvičici při probuzeni citi v nějake časti těla otupělost či

ztuhlost, měl by začit s fantomovymi pohyby te časti. Pokud ani po

několika pokusech nedojde k vysledku, může začit s cyklovanim

technik. Samozřejmě, že je lepši se techniky fantomovych pohybů

zdržet, pokud je ztuhlost velice vyrazna a vyvolava podstatně

nepohodlne pocity.

Během procvičovani a použivani nepřimych technik, včetně

jejich cyklovani, mohou nepovedene pokusy skončit usnutim nebo

naopak uplnym probuzenim. Takovy vysledek pak napovida

nedostatku, nebo naopak přebytku agrese nebo usili.

Pokud cvičici při pokusu o vstup do faze usne, pak potřebuje

nepřime techniky provadět trochu aktivněji a agresivněji. Pokud ale

na druhou stranu jeho snaha konči uplnym probuzenim, pak by měl

svoji agresivitu trochu krotit a přistupovat k technikam pomaleji a

uvolněněji. Imperativem je vyvaženost. Ti, kdož naleznou onen zlaty

střed mezi aktivitou a pasivitou, dosahuji stavu faze mnohem

Někteři se mylně domnivaji, že nepřime techniky přinaši

vysledky rychle a snadno, jako nějaka kouzelna pilulka. Přestože jsou

techniky uvedene zde v knize nejlepšim možnym způsobem pro

vstup do faze, stale vyžaduji vynaloženi nemaleho usili. Možna se to

netyka několika šťastlivců, kterym se vše daři zlehka, ale pro většinu

lidi to bude nepřijemna pravda.

Nepřime techniky, pokud jsou provaděny soustavně a tak, jak

byly popsany, k vysledkům skutečně vedou. Už bylo poznamenano,

že ve většině připadů stači k dosaženi vysledků provest jen několik

malo soustředěnych pokusů při probuzeni bez pohnuti. Vstup do faze

si možna vyžada hodně času a usili, proto uspěji ti, kdož si sve cile

jasně stanovi a na jejich dosaženi poctivě pracuji.

Jednotlive pokusy nejsou potřeba jen pro konečne vysledky,

ale take z velike časti pro proces samotny. Během praxe se cvičici uči

sam za sebe a řeši otazky, ktere možna nebyly pochopeny během

četby knihy. Jindy se zase setka se situacemi, ktere vůbec popsany

nebyly. Je nemožne čtenaře připravit na všechny možne situace, ktere

mohou nastat, takže jak se cvičici dostava ve cvičeni dal a dal, rozviji

svůj vlastni vhled a perspektivu a rozšiřuje množinu svych vlastnich

zažitků a zkušenosti, což se v budoucnosti s jistotou ukaže jako

vyhoda. Do te doby jej na budouci překonavani vlastnich hranic

připravi pečlive studium a cvičeni technik popsanych zde v knize.

Provaděni cvičeni si žada pečlivou pozornost. Věnujte studiu

technik dostatek času a vyberte si, co vam vyhovuje. Stanovte si za

cil zvladnout uvědoměle probuzeni bez pohybu. Stanovte si, že si

pokračujte bez zavahani dal. Při nejhoršim se vysledky dostavi

během několika tydnů, nikoli měsiců, jak některe prameny uvaději.

Za stanovenymi cily je třeba odhodlaně jit, krok za krokem a

tvrdohlavě.

Pokud se vysledky nedostavi během tři tydnů, je vhodne

pokusů na tyden zanechat, odpočinout si a pak se vrhnout do cvičeni

s novou energii. Je zajimave, že pravě během takovychto obdobi

odpočinku dochazi často k samovolnym vstupům do faze.

Pokud vam budou vysledky unikat i po měsici či dvou

snaženi, pak je čas na zevrubnou analyzu vašeho snaženi, aby došlo

k vyloučeni připadnych omylů a nedostatků v provaděni. Pokud se

vam je nepodaři překonat, nedoporučuje se přechod k přimym

technikam, protože jsou ještě obtižnějši, než nepřime. Namisto toho

může byt vhodne pokusit se o vstup do faze pomoci vědomeho sněni.

Neni take vhodne přeskakovat problematicke oblasti a snažit

se o nahrazeni připadnych chyb navyšenim usili. Pokud napřiklad

nebudete dbat na požadavek probuzeni bez pohybu, daleko se

nedostanete. Pominuti tohoto požadavku si může dovolit jen male

procento lidi. Pokud se dokažete svym problemům postavit čelem,

jejich překonani vam pak přinese neocenitelne vyhody a

nezapomenutelne zažitky. Vytrvejte a snažte se!

- Vnitřni pocit, že k ničemu nedojde namisto pevne viry

v pozitivni vysledek.

- Ukončeni provaděni technik po jednom neuspěšnem

cyklu, když je doporučeno provadět cykly alespoň

čtyři.

- Neustale probouzeni se s pohybem namisto probuzeni

bez pohybu.

- Večerni provaděni přimych technik. Pokud je cilem

cvičiciho vstup do faze, je od sameho rana důležita

soustředěna pozornost a koncentrace na nepřime

techniky.

- Provaděni nepřimych technik po zbytečně dlouhou

dobu – vice než dvě minuty. To je jen plytvani časem

a energii.

- Ukončeni techniky a jeji zaměna za jinou v okamžiku,

kdy začala fungovat.

- Pasivni provaděni technik tam, kde je potřeba

agresivni a energicky přistup.

- Provaděni jedne techniky po přiliš dlouhou dobu,

přesto že nefunguje a je vhodne během několika vteřin

přejit k technice jine.

- Přilišne uvažovani a analyzovani během provaděni

nepřimych technik, ktere naopak vyžaduji klid mysli a

vnitřni vyrovnanost.

- Zastaveni se a koncentrovani se na neobvykle jevy

namisto pokračovani v technice, ktera je vyvolala.

- Přiliš dlouha prodleva mezi probuzenim a zahajenim

provaděni technik.

- Předčasne pokusy o odděleni namisto pokračovani

v provaděni technik na vytvořeni faze až do konce

procesu.

- Zadržovani dechu při objeveni se neobvyklych jevů a

pocitů. Buďte klidni.

- Otevřeni oči v připadě, že se doporučuje pouze

dychani nebo pohyb oči se zavřenymi vičky.

- Přilišna agitace namisto klidneho postoje.

- Ukončeni pokusů o odděleni v připadě častečneho

uspěchu.

- Napinani svalů těla při provaděni technik, ktere

vyžaduji fyzickou nehybnost.

- Nepokuseni se o cvičeni v připadě nahleho probuzeni

– a to ani v připadě, že dojde k probuzeni bez pohnuti.

- Pouhe představovani si technik namisto jejich

skutečneho provaděni, pokud ovšem nejde o rotaci či

jine techniky, ktere jsou jen mentalni.

- Pouhe pohybovani fantomovym tělem namisto snahy

o zvyšeni rozsahu pohybu.

- Upadnuti do spanku při technice vynuceneho usnuti,

namisto udrženi představy a zaměru pokračovat

během 5 až 10 vteřin opět v technikach.

- Přilišne pozorovani detailů obrazů při technice

pozorovani. Obrazy maji byt nahliženy panoramaticky

v cele šiři, jinak se mohou rozplynout.

- Zaměrna snaha o vyvolani obrazů při technice

pozorovani obrazů namisto pozorovani toho, co se

samo přirozeně zobrazi.

- Pouhe pasivni naslouchani zvukům při technice

naslouchani, namisto jejich soustředěneho poslechu,

vybrani konkretniho zvuku a koncentrace na něj.

5. Proč jsou nepřime techniky nejsnažši?

6. Proč nějaka technika pro někoho budu fungovat a pro jineho

ne?

7. Kolik pokusů je pro vstup do faze potřeba?

8. Maji byt při technice pozorovani obrazů obrazy zaměrně

vyvolavany?

9. Jak se liši technika fantomovych pohybů od představovanych

pohybů?

10. Odkud přichazi zvuk při technice naslouchani?

11. Jak se nucene naslouchani liši od normalniho naslouchani?

12. Měl by se člověk při technice rotace přimo snažit o rotaci,

nebo si rotaci představovat?

13. Co je fyziologicky napinano při technice napinani mozku?

14. Jak se napinani mozku liši od napinani těla bez použiti svalů?

15. Měl by cvičici při použiti techniky vynuceneho usnuti usnout?

16. Ktera z nepřimych technik je podle statistiky Školy pro cesty

mimo tělo nejefektivnějši?

17. Proč by měl cvičici všechny nepřime techniky provadět

v uvolněnem stavu?

18. Co cvičicimu při použivani nepřimych technik pomaha ke

vstupu do faze v jedne třetině připadů?

19. Je levitace nejpopularnějši technika odděleni?

20. Co je zakladnim rozdilem mezi nepřimymi technikami a

technikami pro odděleni?

21. Jak se separačni technika rotace liši od nepřime techniky

rotace?

22. Je potřeba si něco představovat při snaze o odděleni?

23. Kdy je nejvhodnějši použit nepřime techniky?

24. Mohou byt techniky, ktere jsou tradičně použivany při

probuzeni, použity i během dne? Jak učinne jsou při použiti

během dne?

25. Je dosaženi uvědoměni během sněni shodne s uvědomělym

probuzenim?

26. Ma neschopnost probudit se bez pohnuti vliv na použivani

nepřimych technik?

27. Z stupňů se sklada algoritmus pro cyklovani nepřimych

technik?

28. Co je prvnim krokem při cyklovani nepřimych technik?

29. Z kolika technik by se měl cyklus skladat?

30. Jaky minimalni počet cyklů je třeba provadět?

31. Pokud od probuzeni uplynulo vice času, je to pro cyklovani

nepřimych technik dobre, nebo ne?

32. Co se musi provest, pokud se vysledek techniky zarazil na

neuspokojive urovni?

33. Co by mělo byt provedeno, pokud cyklovani nezabira?

34. Co jsou to napovědy z mysli?

35. V jakych připadech je při provaděni nepřimych technik třeba

agresivni snaha?

1. Vyzkoušejte v uvolněnem stavu všechny primarni nepřime

techniky a vyberte si z nich 3 – 5, ktere se zdaji byt

nejučinnějši. Opakujte cvičeni po několik dalšich dni.

2. Vyzkoušejte v uvolněnem stavu všechny techniky pro

odděleni.

3. Dosahněte alespoň jednoho uvědoměleho probuzeni

nasledovaneho cyklem nepřimych technik.

4. Dosahněte alespoň jednoho uvědoměleho probuzeni bez

pohnuti a použijte nepřimou techniku.

5. Po probuzeni bez pohnuti proveďte uplny cyklus nepřimych

technik, a opakujte toto cvičeni dokud nedosahnete vstupu do

faze.

mohou byt provaděny kdykoli. Avšak jejich velikou nevyhodou je

značne množstvi času potřebneho pro jejich zvladnuti. Při

každodennim cvičeni po dobu 3 až 6 tydnů dosahne uspěchu pouze

50% cvičicich. U některych může obdobi dez jakehokoli vysledku

trvat i rok. Problem s přimymi technikami neleži v jejich

nepřistupnosti, ale v přirozenych vlastnostech danych cvičicich. Ne

každy je schopen jasně pochopit specificke odchylky a nuance, což

pak způsobuje neustele opakovani chyb.

Mnoho cvičicich se snaži o přime techniky hned, protože se

jim zdaji byt nejvhodnějši, přime a konkretni. Snažit se o vstup do

faze hned od počatku pomoci přimych technik je však hruba chyba.

Až 90% cvičicich začatečniků se při takovem postupu setka

s neuspěchem. A to nemluvime o ztratě času, usili a emočni ztratě.

Vysledkem může byt až kompletni deziluze a chybny zavěr, že vstup

do faze neni možny.

Kvalita faze neni zavisla na technice použite pro vstup do

faze. Přime techniky nemusi nutně zajistit hlubši a dele trvajici fazi

než techniky nepřime.

Přime techniky mohou pro určite cvičici vhodnějši, ale těch je

rozhodně menšina, a nepřime techniky jsou vhodne opravdu pro

každeho.

Pokud se cvičici rozhodne začit cvičit přime techniky a nebo

již měl nezbytnou zkušenost s technikami nepřimymi, musi pochopit

principy technik. Bez toho nikam nedojde, vyjma naprosto

vyjimečnych a nahodnych připadů. Kličem k uspěšnemu použiti

přimych technik spočiva v dosaženi volně plynouciho stavu vědomi.

Nicmeně se ale podivame na množstvi velmi užitečnych aspektů a

faktorů, ktere čini přimy vstup do faze mnohem snadnějši.

Zaprve, podivame se, kdy a jak intenzivně je techniky

nejvhodnějši cvičit. Potom se podivame na důležity faktor polohy těla

při cvičeni a nemeně důležitou dobu trvani cvičeni. Pak se kratce

zaměřime na relaxaci a potom již přejdeme přimo k samotnym

přimym technikam. Teprve po probrani vyše uvedeneho budeme

moci přistoupit k otazce, co je to volně plynouci stav vědomi a jak ho

dosahnout.

U nepřimych technik neni otazka „kdy“ tak složta, protož

zde mame jasny přdpoklad jejich provaděi okamžtěpo probuzeni.

V přpadětechnik přmych je ale spravne načsovani mnohem

důežtěš.

Nejlepš metoda pro nalezeni nejvhodněš doby pro cvični

přmych techink je stejna, jako v přpadětechnik nepřmych –technika odložneho spanku. Jsou mezi nimi ale určte rozdily.

Zaprve člověk může spanek přerušit vicemeně kdykoli v průběhu

noci nebo brzy rano. Zadruhe, po probuzeni (5-10 minut) by pak

člověk neměl opět usnout, nybrž přimo přejit ke cvičeni.

Metoda odloženeho spanku přime techniky několikanasobně

zefektivňuje. To je předevšim proto, že mysl nema po probuzeni

dostatek času na to, aby se uplně probrala a může tak snadněji

dosahnout alternativniho stavu.

Konkretně řečeno, člověk by se měl probudit buď sam, nebo

s pomoci budiku. Pak by měl na 3 až 10 minut vstat, potom opět

ulehnout a provadět techniky. Pokud by se však měl cvičici během

těch několika minut probrat až moc, může byt dany interval mezi

probuzenim a provaděnim technik odpovidajicim způsobem zkracen.

Je vhodne poznamenat, že v tomto připadě neni role volně

plynouciho stavu mysli tak důležita, jako u jinych postupů.

Druhe nejučinnějši obdobi je večer před spanim, kdy jde

člověk do postele. Během teto doby mozek potřebuje vypnout tělo a

mysl, aby mohl obnovit svoji energii, kterou vyčerpal během dne.

Tento přirozeny proces pak může byt po určitych upravach využit.

Pokusy o provaděni přimych praktit během dne jsou meně

učinne. Pokud je ale člověk trochu unaven, je možne teto skutečnosti

využit, protože tělo se bude snažit usnout. Možne je to rovněž pro ty,

kteři jsou na zdřimnuti během dne zvykli.

Obecně je nejučinnějši začit s použivanim přimych technik po

probuzeni během noci nebo večer před spanim. Pote, co dojde ke

zvladnuti použivani přimych technik v těchto časech, je možne

přistoupit k použivani přimych technik i během dne.

Pro dosaženi uspěchu v jakekoli aktivitě je přimo uměrne stupni

odhodlani. Je však take důležite vědět, kdy zvolnit, zvlaště v připadě

vstupu do faze. Při cvičeni přimych technik je dostatečny jeden pokus

denně. V připadě vice pokusů se jejich kvalita rapidně snižuje.

Mnoho cvičicich se domniva, že desitky pokusů denně jim přinesou

vstup do faze. Toto však neni cesta k uspěchu a velice rychle vede

k rozčarovani. I kdyby se vysledky nedostavily po několika tydnech

pokusů, jejich frekvence by měla stale zůstat stejna, tj. pouze jeden

pokus denně. Požadovane vysledky přinese trpělive, analyticke a

citlive odhodlani.

Je zbytečne snažit se o vstup do faze pomoci přimych technik

za současneho rozhodnuti, že nepůjdeme spat dřive, než dosahneme

faze. Takovy hruby přistup k jemnym kvalitam mysli nepřinese nic

jineho, než rychle emočni vyčerpani.

Při nacviku přimych metod v noci po probuzeni nebo večer

před spanim jsou vhodne pevně dane časove terminy. Pokusy by

neměly trvat vice jak 10-20 minut. Delši pokusy negativně ovlivni

spanek, protože se mysl přilišnou snahou moc probere a vysledkem

může byt několikahodinova nespavost. Přilišne snahy mohou

nedostatkem spanku a unavou na druhy den spolu s rostoucim počtem

neuspěšnych pokusů negativně narušit přirozeny entuziasmus.

Pokud přime techniky nepřinesou nějaky vysledek během

zminěnych 10-20 minut, je lepši pokus ukončit a odebrat se ke

spanku s pocitem, že jindy to půjde lepe. To je pozitivni přistup a

praktikujici by se jej měl vždy držet.

U nepřimych technik neni na pozici těla kladen takovy důraz,

protože důležitějši je uvědoměle probuzeni. U přimych technik však

pozice těla hraje důležitějši roli.

Neexistuje přesna pozice, kterou by měl zaujmout každy

cvičici, protože zde velikou roli hraje odlišnost a osobni preference

cvičicich.

Hodně lidi si mysli, že nejvhodnějši pozici je prosty leh na

zadech, bez polštaře, s nataženyma nohama a rukama podel těla. To

je patrně nazor převzaty z jinych cvičeni, kdy se tvrdi, že tato pozice

umožňuje dosaženi změněnych stavů mysli. Avšak pravdou je, že

pro mnoho cvičicich je tato pozice naopak nevhodna a že jejich usili

važně narušuje. Tato pozice by měla byt zaujata pouze v připadě, že

je možne, že cvičici při provaděni technik v teto pozici rychle usne,

přestože obecně usnuti zabraňuje.

Pokud ma cvičici problem s usnutim a je při provaděni

přimych technik stale bděly, měl by zaujmout nejpohodlnějši polohu.

na situaci je možne zvolit různe polohy: na zadech, na břiše, na boku,

poloopřenou polohu. Je možne, že cvičici bude muset v jednotlivych

pokusech polohu měnit, a tak využivat různe modifikace s ohledem

na plovouci stav mysli.

Člověk by si měl uvědomit, že přime techniky jsou vlastně

samy o sobě relaxačnimi metodami, protože bez uvolněni nemůže ke

vstupu do faze dojit. Člověk tak může vstoupit do faze přimo bez

předchoziho použiti nějake konkretni relaxačni metody.

Protože nejučinějši dobou pro použiti přimych technik je doba

před usnutim a pak při probuzeni v noci, a to v delkach mezi 10 a 20

minutami, neměl by byt ztracen dalši čas relaxačnim cvičenim, ani by

neměl byt na relaxačni cvičeni použit čas z oněch 10-20 minut.

Spravna a kvalitni relaxace je složity ukol a mnozi se o

relaxaci snaži individualně a dosahuji opačneho vysledku. Někdy se

lide snaži o relaxaci natolik, že je pak jejich mysl tak čila, jako by se

zaobirala složitym matematickym problemem. Za takove situace je

vstup do faze nemožny.

K uvolněni těla dochazi automaticky při uvolněni mysli.

Pokud je tedy mysl neklidna, tělo se rovněž neuvolni. Proto je pro

začatečniky lepši vyhnout se těžkostem relaxace a uchovat si svoji

energii na zakladnějši zaležitosti.

Namisto snahy o relaxacni cvičeni by cvičici měl jednoduše

na několik minut klidně ulehnout; to by mělo poskytnout dostatečne

uvolněni. Ulehnuti aktivuje přirozene relaxačni procesy; toho

nejučinnějšiho druhu.

Uplna relaxace může byt použivana těmi, kdo maji s timto

zvlaštnim zažitkem zkušenost. Obecně se jedna o lidi, kteři nacviku

relaxace a meditace věnovali značne množstvi času a usili. Dosaženi

relaxovaneho stavu pak v takovych připadech nezabere vice jak 1 až

3 minuty, protože pro zkušene cvičici stači na relaxaci pomyslet, a už

k ni vlastně dochazi.

Všechny kvalitni relaxačni techniky mohou dobře posloužit

jako přime techniky, pokud při jejich použiti nastava volně plynouci

stav mysli. Po ziskani zkušenosti s transem a meditaci může cvičici

přistoupit ke vstupu do faze.

Techniky pro přimy vstup do faze jsou naprosto shodne

s technikami použivanymi při nepřimych pokusech. Jedinym

rozdilem je způsob použiti. Techniky jsou popsany v kapitole 2.

Protože ale přime techniky vyžaduji spiše pasivni přistup, nebudou

pro vstup do faze přime a nepřime techniky fungovat stejnym

způsobem. Napřiklad napinani mozku, jakožto aktivni technika,

nemůže byt pro hladky vstup do faze použito.

Přime techniky se v použiti liši od nepřimych kvůli jejich

pomalemu a přerušovanemu projevu vysledků, ktere vyvstavaji od

začatku přimych pokusů až do jejich konce. Pokud při probuzeni

začne něco fungovat, pak to prakticky kdykoli může vest ke vstupu

do faze. Napřiklad stejne fantomove pohyby před usnutim mohou

začit poměrně brzy, ale nebude snadne zvětšit rozsah pohybů a cele

použiti metody bude zaviset na dlouhych, rytmickych pohybech.

Bude trvat mnohem dele, než se vysledky dostavi: deset minut misto

desiti vteřin. Tyto rozdily plati pro každou techniku popsanou zde

v knize.

Cvičici by si měl, stejně jako u cvičeni nepřimych technik,

vybrat 3 nebo 4 pro něj nejefektivnějši techniky.

Hlavni rozdil v praci s přimymi technikami je čas, ktery jejich

procvičeni zabere. Zatimco u nepřimych technik je jejich otestovani

otazkou několika vteřin, u přimych technik je zapotřebi několika

minut. Přesna delka zavisi na několika faktorech.

Jsou tři zakladni způsoby provaděni technik: klasicky,

střidavy a cyklicky – podobny, jako je tomu u technik nepřimych. Pro

pochopeni toho, kdy jakou variantu použit, si uvadime nasledujici

tabulku:

Klasicka (pasivni) varianta:

Jeden pokus na techniku.

Technika může byt pro každy

pokus změněna.

- při učeni se přimym

technikam;

- když cvičici špatně spi;

- pokud pokusy vedou

k probrani;

- pokud pokusy s jinymi

variacemi vedou k nižšimu

počtu přerušeni vědomi;

- pokud jsou tělo a mysl

v uvolněnem stavu;

Střidava (středni) varianta:

Jeden pokus se 2 nebo 3

technikami po dobu 1-5 minut.

Techniky jsou občas změněny.

Razance se měni s časem, po

ktery jsou techniky provaděny.

- pokud klasicka varianta

způsobuje usnuti, nebo pokud

cyklicka varinata cvičiciho moc

probira;

- pokud cvičici většinou rychle

usina;

Cyklicka (aktivni) varianta:

Algoritmus podobny jako

v připadě cyklovani nepřimych

technik, s rozdilem v delce

použivani jednotlivych technik

– ne 3-5 vteřin, ale 10vteřin až 1

minutu.

- pokud klasicka a střidava

varianta cvičiciho uspava;

- pokud cvičici obvykle rychle

usina;

- může byt rovněž použita

v připadě unavy nebo

nedostatku spanku;

Cvičici by měli vždy začinat klasickou variantou, tj. použitim

jedne techniky po celou dobu pokusu. Z důvodu neobvykleho

charakteru potřebneho usili může byt mysl začatečniků po celou dobu

pokusů bystra. Později však může postupně dochazet k delšim

prodlevam v pozornosti a kratšim upadnutim do spanku. Zde pak

může byt vhodne zvyšit uroveň aktivity přechodem k variantě

střidave.Střidani je zakladni variaci pro přime techniky proto, protože

je přizpůsobiva. Může byt po 15 minut pasivni, kdy cvičici střida dvě

techniky v pětiminutovych blocich. Může byt take použita aktivně a

razantně a cvičici může střidat tři techniky během jedne minuty. Vše

mezi těmito dvěma extremy umožňuje spravne provaděni techniky a

vyběr nejlepši varianty pro dosaženi volně plynouciho stavu mysli.

Pokud se trvale objevuje problem se soustavnym usinanim,

pak by cvičici měl použit aktivni variantu cyklovani nepřimych

technik, ale každou provadět 10 vteřin až jednu minutu.

Ačkoli se tedy obecně s technikami předpoklada dlouha prace,

člověk by se neměl do něčeho přimo nutit, pokud se mu nechce,

protože jinak se velice rychle unavi. Vše by mělo byt přijemne a

nemělo by způsobovat žadne vyrazne emočni napěti.

V literatuře a na internetu existuje pro techniky přimeho

vstupu skoro nekonečne množstvi popisů a přiběhů. Někdy se od

sebe jednotlive popisy liši. Ve většině připadů však uvidime společne

rysy, ktere tyto jednotlive popisy techniky spojuji: kratke vypadky

v uvědoměni, paměti a vplyvani do a zase ze spanku, což jsou

všechno znaky volně plynouciho stavu mysli. Po vyskytu těchto

fenomenů (nikoli nutně všech), dochazi k všemožnym neobvyklym

projevům prefaze a faze.

Pohrouženi vědomi mohou trvat několik vteřin nebo dokonce

vice než hodinu. Mohou byt ve formě jednoducheho ztraceni

uvědoměni až po plně projevene sněni. Mohou byt jednotliva a jen

občasna, nebo se mohou vyskytnout několikrat během minuty. Ať už

jsou tato pohrouženi jakakoli, mysl se při nich dostava do stavu, ktery

je za předpokladu, že je cvičici schopen neupadnout do hlubokeho

spanku a vracet se do bděleho stavu, idealni pro experimenty se

stavem faze.

Ne každe pohrouženi vedomi vede k fazi. Pohrouženi musi

byt dostatečně hluboke. Proto by po každem neuspěšnem přerušeni

mělo byt vyvolano dalši, hlubši.

Zakladnim praktickym problemem s volně plynoucim stavem

mysli je možnost uplneho usnuti namisto kratkeho pohrouženi do

spanku. Spravne techniky jsou pro dosaženi požadovaneho vysledku

absolutně nezbytne. Tyto techniky však maji spiše doplňkovou

funkci, takže neni třeba byt ohledně nich striktni.

Při provaděni variaci technik může cvičici střidavě přechazet

z bdělosti do spanku a zase zpět. Pro zabraněni uplneho usnuti je

potřeba silna touha po navratu zpět do bděni. Toho se dosahuje

odhodlanim na straně cvičiciho, přestože se chvilemi ocita ve spanku.

Cvičici se musi naprosto rozhodnout, že se při zuženi vědomi zase

okamžitě vrati zpět do probuzeni.

Pokud na druhou stranu k pohrouženi vědomi nedochazi a

naopak je dosaženo plne pozornosti, mohou pomoci nasledujici triky:

plna koncentrace na mentalni pochody a nebo naopak vyvolavani

představ současně s provaděnim techniky. Musime poznamenat, že

tyto jsou učinne pouze na začatku prace s přimymi technikami, neboť

maji silny uspavaci učinek.

Pokud přime techniky ani po delši době pravidelnych cvičeni

nevedou k lehkemu spanku nebo jednotlivym pohrouženim, pak je

nutne předpokladat, že se cvičici potyka s nějakou chybou v technice

a nebo v delce cvičeni.

Počty pohrouženi mohou byt do určite miry ovladany polohou

těla během cvičeni nebo změnou použivane variace při provaděni

technik.

Vstup do faze při volně plynoucim stavu mysli nastava často

jako vysledek tři kličovych faktorů. Zaprve, některa z technik může

začit dobře fungovat během pohrouženi. Zadruhe, blizkost faze se

může po pohrouženi nahle projevit vyskytem zvuků nebo vibraci.

Během nich mohou byt použity odpovidajici techniky – naslouchani

nebo napinani mozku. Zatřeti, při vystupu z pohrouženi někdy může

snadno dojit k odděleni nebo je možne najit fungujici techniku a

soustředit se na počatečni ukazatele.

Pohrouženi vědomi se nevyskytuji ve všech připadech. Ale

snaha o jejich dosaženi hraje důležitou roli, protože jsou často jen

nesnadno vnimatelna a jejich vyskyt někdy neni dostatečně

zaznamenan. Mohou byt velmi kratka nebo mělka. Nebo k nim vůbec

nemusi dochazet. Nicmeně však techniky pro jejich vyvolani vstup

do faze mohou poskytnout.

Použivani přimych technik večer nebo uprostřed noci může

využivat přirozeneho stavu tělesne unavy. Z praktickych důvodů

může byt tato unava ještě zvyrazněna. Přime techniky napřiklad

vedou k uspěchu snadněji, pokud cvičici pociťuje nedostatek spanku.

V takovem stavu je dale možne vypustit snahu o dosaženi volně

plynouciho stavu mysli. Nejdůležitějši věci je jednoduše okamžitě

neusnout, vedle použivani vhodne variace technik. Zaměrna

spankova deprivace je přiliš nasilna, přestože zkušeny cvičici by

timto přistupem mohl dosahnout skvělych vysledků. Pro začatečniky

je vhodnějši přistupovat ke cvičenim přirozenym a vyrovnanym

způsobem.

Intenzivni touha po spanku neni pouze nasledkem spankove

deprivace; může byt i nasledkem velike tělesne a duševni unavy. V

takovem připadě je důležite, aby cvičici při provaděni technik

neusnul a proto musi zvolit vhodnou aktivni variaci technik.

Přime techniky, na rozdil od technik nepřimych či vědomeho

sněni, zřidkakdy přinaši rychle a jasne vysledky. Jejich vysledky

byvaji nejprve sporadicke, což je důvodem, proč by cvičeni neměla

začinat pravě těmito technikami. Je lepši techniky systematicky a

prakticky procvičovat a postupně se zlepšovat.

Neni důvod ke znepokojeni, pokud se vysledky dostavi po

měsici každodenniho cvičeni. Primarnim cilem by mělo byt

soustředěni na analyzu cvičeni a postupne zdokonalovani, protože

hlavnim zdrojem problemů byvaji nerozpoznane chyby ve cvičeni.

Ačkoli se při použivani přimych technik mohou objevit

těžkosti, člověk by neměl zanechat toho, co do te doby fungovalo (tj.

nepřime techniky), protože by tak mohl přijit o dosud nabyte

zkušenosti.

Procvičovani přimych a nepřimych technik by nemělo byt

kombinovano během jednoho dne z důvodu negativniho dopadu na

soustředěni a potažmo vysledky. Je vhodnějši tato cvičeni provadět

v odlišnych dnech. Napřiklad je možne cvičit přime techniky před

usnutim během tydne, a nepřime techniky zase o vikendu, kdy může

mit člověk vice přiležitosti k delšimu spanku.

- Zaujmuti nevhodne pozice při ulehnuti

- Provaděni cvičeni během dne a nikoli večer nebo

v noci, pokud je cvičici nezkušeny

- Provaděni vice než jednoho pokusu denně

- Provaděni dlouhych relaxačnich cvičeni před

samotnymi pokusy i přesto, že se to ukazuje jako

negativni

- Provaděni technik po přiliš dlouhou dobu, zatimco by

cvičeni nemělo byt delši než 20 minut

- Opomenuti silneho rozhodnuti opět se po pohrouženi

vědomi probudit

- Nedostatečny volně plynouci stav mysli. Ten je

nezbytny.

- Usinani v jednotlivych pohrouženich vědomi namisto

uvědoměle snahy po dosaženi opakovanych

probuzeni.

- Zapominani na provaděni technik pro odděleni a

čekani, že se při navratu z pohrouženi „něco“ stane,

namisto snahy o využti jednotlivych momentů

- Přliše střdani technik namisto jejich otestovani

systematickym a naplanovanym způobem.

- Zadržvani dechu v přpaděvyskytu něčho

neobvykleho. Buďe vžy klidni.

- Přrušni cvični př vyskytu něčho neobvykleho,

zatimco je potřba pokračvat v tom, co dane jevy

vyvolalo.

- Přliša excitace př provaděi přmych technik.

- Nedostatek razance př pokusech z důodu unavy

nebo nedostatku spanku.

- Nedostatek jasneho planu. Pro přpadnou analyzu

možych chyb př provaděi pokusu je důežte

přdchozi svěomite naplanovani a pochopeni použti

růnych variaci technik.

1. Ktere techniky by měly byt zvladnuty před zahajenim cvičeni

přimych technik?

2. Měly by byt vysledky cvičeni přimych technik očekavany

během několika dni nebo tydnů?

3. Je vhodnějši cvičit přime techniky během dne nebo večer?

4. Je spravne provadět tři pokusy denně?

5. Jake tělesna poloha by měla byt zaujata při problemech

s nespavosti?

6. Jakou polohu by měl zaujmout člověk, ktery je nachylny

k usinani?

7. Kolik času by mělo byt věnovano jednomu pokusu?

8. Kdy mohou byt přime pokusy provaděny po delši dobu, než je

normalně běžne?

9. Jak je nejvhodnějši relaxovat pro začatečniky?

10. Mohou přime techniky nahradit techniky relaxačni?

11. Mohou relaxačni techniky nahradit přime techniky?

12. Kolik existuje variaci provaděni přimych technik?

13. V jakem připadě se použiva střidava variace technik?

14. Ktera technika nesmi byt použita pro přimy vstup do faze

s cilem vytvořeni volně plynouciho stavu mysli?

15. Co se stava s vědomim při použivani přimych technik ve

volně plynoucim stavu mysli?

16. Mělo by byt po usnuti při použivani přimych technik

usilovano o probuzeni?

17. Jaka je pravděpodobnost vstupu do faze bez toho, že by bylo

dosaženo volně plynouciho stavu mysli?

18. Jak většinou konči neuspěšne pokusy použiti přimych

technik?

19. Je před poživanim přimych technik prospěšna sexualni

aktivita?

1. Vyberte si na zakladě vašich osobnich preferenci nejvhodnějši

tělesnou pozici.

2. Použijte klasickou variaci provaděni přimych technik dokud

nenastane faze, nebo nedojde k několikanasobnemu usnuti.

3. Dosahněte při použivani kombinace variaci volně plynouciho

stavu mysli.

4. Snažte se během 20 minut nebo dokud neusnete dosahnout při

provaděni přimych technik přinejmenšim tři pohrouženi

mysli. Opakujte tento pokus dokud nedosahnete vstupu do

faze.

Techniky pro vstup do faze pomoci uvědoměni během sněni

jsou založeny na dosaženi sebeuvědoměni uvnitř snu, což může byt

bez ohledu na kvalitu snu plnym vstupem do stavu faze. Na rozdil od

všeobecně rozšiřeneho nazoru se mimotělesne zažitky dosažene

pomoci sněni jen minimalně liši od těch dosaženych jinymi způsoby;

jedna se o disociativni zažitky, kdy je za bděleho vědomi pociťovano

odděleni od vjemů fyzikalniho těla.

Realismus stavu faze indukovaneho pomoci dosaženi

uvědoměni během snu se neliši od fazi dosaženych jinymi metodami

a pokud je dale prohlouben, může poskytnout barevnějši a živějši

zažitek než bděly stav.

Pokud cvičici dosahne uvědoměni během snu (obvykle

doprovazeneho nahlym uvědoměnim „To je sen!“), pak je od toho

okamžku zažvan stav faze.

Začtečici čsto směšji bděe sněi se sněim

indukovanym. Indukovane sněi je všk vyvolani snu se specifickym,

zamyšenym tematem a nepřdpoklada dosažni uvěoměi. A dale

ne všchni cvičci si uvěomuji, co to znamena byt běem snu plněpř věomi. Věomi je ve snech do jiste miry přtomne vžy, ale je

nezbytne byt si věom sam sebe do te miry, jako je tomu v bděem

stavu. Uvěoměi neni može, pokud se čově nechava unašt

děem snu. Kdyžsi čově plněuvěomi, ž vš okolo je jenom sen,

pak dě snu opouši a začna se věovat jen tomu, co v ten moment

chce dělat. Po probuzeni by si neměl myslet, že to co se stalo, bylo

absurdni nebo nevysvětlitelne.

Během procesu dosaženi uvědoměni během snu musi byt

veškere činnosti cvičicich uplně podřizeny zaměru dosahnout

kvalitniho stavu faze. Proto je po dosaženi uvědoměni během snu

zasadni použiti technik pro prohloubeni a upevněni faze.

Techniky pro dosaženi uvědoměni během snu se od jinych

technik značně liši a pro jejich odděleni od technik pro astralni

cestovani a mimotělesne zažitky (OBE) jsou dobre důvody. Avšak

charakteristika vyslednych stavů se navzajem liši jen minimalně.

Jednotlive drobne odchylky v technikach leži v tom, že

specificke postupy nemusi přinašet hned okamžite a konkretni

vysledky. Veškere technicke postupy jsou provaděny mimo stav

dosaženi uvědoměni ve snu. To protože je nemožne provadět akce

bez uvědoměni a pokud si nejste vědomi toho, že snite. Veškera

snaha je napřena k tomu, aby k tomuto uvědoměni nějakym

způsobem došlo.

Mnozi se snaži o dosaženi uvědoměni ve všech snech během

noci. To je však z důvodů fyziologickych omezeni zřidka možne.

Spanek a sny jsou důležitou časti lidskeho života. Potřeba občasneho

vypnuti neni důležita jen pro tělo, ale i pro mysl, tak aby mohla

podvědomě probrat a uspořadat ohromne množstvi informaci

ziskanych během dne.

Časovy ramec pro dosaženi uvědoměni během snu se těžko

odhaduje z důvodu charakteristiky požadovanych cvičeni. Veliky vliv

maji bezpochyby intenzita a odhodlani. Cvičici mohou dosahnout

uvědoměni během jejich prvniho pohrouženi do snu bez ohledu na to,

kdy k němu došlo. Nebo k tomu při pravidelnych cvičenich může

dojit během dvou tydnů až měsice. Přesto však tyto metody nabizeji

vyšši pravděpodobnost uspěchu než techniky přime a jako takove

mohou byt srovnavany s technikami nepřimymi, přičemž jsou trochu

horši, co se tyka rychlosti dosaženi vysledků a rovněž vyžaduji

poněkud vice usili. Zatimco nepřime techniky přinaši maximalni

vysledky při dostatečnem celonočnim spanku, pro dosaženi

uvědoměni během sněni neni doba stravena v posteli nijak

rozhodujici. Tak tato technika umožňuje dosaženi stavu faze zvlaště

v připadech, kdy je obtižne dosahnout vysledků jinymi způsoby a

technikami.

Techniky pro dosaženi uvědoměni během snu by neměly byt

kombinovane s technikami jinymi. V jednom obdobi je vhodnějši se

Je možne současně provadět několik technik pro dosaženi

uvědoměni během snu, jelikož jsou kompatibilni a navzajem se

doplňuji.

Mezi lidmi je docela rozšiřena klamna představa, že někteři

lide nemaji sny. Všichni sni, ale ne všichni si sve sny pamatuji.

Dokonce i ti, kteři sni aktivně, si pamatuji jen male zlomky svych

nočnich dobrodružstvi. Proto by si člověk neměl myslet, že pro toho,

kdo si sve sny nepamatuje, je dosaženi uvědoměni ve snu nemožne.

Takovy člověk by se měl jednoduše pokusit o použiti technik.

Zaroveň je zde přima spojitost mezi počtem zapamatovanych

snů a možnosti dosaženi uvědoměni v některem z nich. To

vysvětluje, proč je tak důležite zlepšit svoji schopnost pamatovat si

sny. V zasadě schopnost dosahnout uvědoměni během snu spočiva ve

vědome mysli, ktere je velice uzce propojena s paměťovymi procesy.

Vědomi je ve snech přirozeně přitomne, ale postrada rychlou,

operativni paměť. Snici mohou vědět, kdo jsou, sve jmena, jak se

pohybovat a jak hovořit, ale nemuseji si byt vědomi toho, jak spolu

projevene udalosti souvisi a jejich podstaty.

Zvyšenim frekvence zapamatovanych snů dochazi k rozvoji

kratkodobe paměti, což umožňuje realističtějši snove zažitky a

nasledně vyšši pravděpodobnost snoveho uvědoměni.

Pro navyšeni počtu zapamatovanych snů mame tři techniky.

Prvni je jednoduche vybaveni si co nejvice detailů snu těsně

po probuzeni. Snažte se během několika prvnich minut hned po

probuzeni vybavit si co nejvice snů z pravě proběhle noci. Toto

vybavovani si snů posiluje paměť a vyplati se mu tedy věnovat

dostatečnou pozornost a usili. Pokud je to možne, tak je rovněž

učinne vybavovani si snů během dne, a ještě učinnějši je vybaveni si

snů večer před spanim.

Daleko učinnějši než pouhe vybavovani si snů je jejich

zapisovani do deniku. Sny si zapisujte hned rano, dokud jsou

vzpominky na ně nejživějši. Čim vice detailů si vybavite, tim lepši

jsou potom konečne vysledky. Zde se jedna o velice pozorny a

bedlivy způsob, ktery vyžaduje vyšši uvědoměni, než jen pouhou

paměť. Zapisovani snů do deniku vyznamnym způsobem zvyšuje

uvědoměni a usili.

Dalšim způsobem pro zapamatovani si snů je vytvořeni mapy

snoveho světa. Řika se tomu snova kartografie a je podobna psani

deniku. Při spojovani snů s jejich polohou na mapě se dale zvyšuje

snove uvědoměni.

Nejprve si zapište sen, popište jeho prostředi a udalosti, ktere

pak zanesete do mapy. Tento kartograficky proces opakujte u

každeho nasledujiciho snu, až se pak po několika snech u nějakych

epizod ukaže, že jsou určitym způsobem propojene s dřive

zaznamenanymi sny. Dva sny, ktere proběhly ve vzajemne blizkosti,

jsou pak umistěny na mapu vedle sebe. S postupujicim časem se

propojenych snů bude objevovat vice a mapa bude vice a vice

propojena. Vysledkem pak bude narůst ve frekvenci a v realističnosti

prožitych snů a snici dosahne větši schopnosti dosahnout uvědoměni

během snu.

Nejlepši je vybavovat si sny během nočnich probuzeni a

nečekat až na rano. Je dobre si položit k posteli denik s perem, aby si

člověk mohl rychle udělat par poznamek, než opět usne. S využitim

těchto poznamek je pak možne si většinu snů rychle a celkově

vybavit.

Prvnimi vysledky těchto aktivit je rychly narůst v počtu

zapamatovanych snů. Když tento počet dosahne vyznamne vyše (5 až

10 snů za noc), dochazi zpravidla k dosahovani uvědoměni během

snu.

Zaměr je důležity pro uspěch v jakekoli technice. V připadě

snoveho uvědoměni je jeho důležitost ještě vyšši. Vytvořeni zaměru

je nerozlučně spojeno s vytvořenim vnitřniho postoje, ktery ma

ozvuky jak ve vědomem, tak i podvědomem stavu. Zvyšeny stupeň

zaměru ve skutečnosti funguje jako metoda mentalniho

programovani.

Tato technika je provaděna před usnutim vnitřnim ujištěnim a

vyjadřenim touhy dosahnout ve snu uvědoměni. K dosaženi co

nejlepšich vysledků je vedle silneho a jasně formulovaneho zaměru

důležita take konkretni představa, čeho chce cvičici po dosaženi

snoveho uvědoměni dosahnout.

Protože snove uvědoměni neni vazano na specificke akce

provaděne přimo ve snu a protože i ve snu funguje smyslove

vnimani, je pro vyvolani snoveho uvědoměni možne vytvořit uměle

podminěny reflex. Zakladem teto techniky je vycvičit vědomi tak,

aby totožně odpovidalo na určite stimuly, ke kterym dochazi během

snu, a ustavilo tak navyk specificke odpovědi kdykoli dojde k určite

situaci.

Cvičici se napřiklad může sam sebe ptat: „Tohle je sen?“

kdykoli uvidi „otvu“. Touto „otvou“ rozumime jakykoli objekt, se

kterym se cvičci čsto setkava jak ve snech, tak v bděe realitě

Přkladem takoveto kotvy mohou byt ruce cvičciho, něaky črveny

objekt nebo třba proudici voda. Z počtku nebude cvičci schopen si

danou otazku ohledněsněi položt v kažem přpadě kdy se s danou

kotvou setka, ale postupněse otazka dostane do podvěomi a objevi

se pak př kaže přležtosti běem bděi i běem snu. Vysledkem je

uvěoměi běě snu.

Je důežte si uvěomit, ž nestač si danou otazku pouze

položt, ale ž je třba na ni take uvěoměe odpověě, snažt se

vypozorovat svů vztah k projevenemu prostřdi a odpověě na ni co

nejobjektivněi. Př nedostateče pozornosti př dotazovani se bude

odpověďna otazku „e“ a dosahnout uvěoměi ve snu se nepodař.

Vedle vytvořeni zaměrnych kotev pro vyvolani uvědoměni

během snu je vhodne věnovat dostatečnou pozornost take přirozenym

kotvam. Jedna se objekty a činnosti, ktere vyvolavaji uvědoměni

během snu aniž by o ni bylo nějak zvlašť usilovano. Při uvědomovani

si existence přirozenych kotev prakticky zdvojnasobujeme možnost

jejich vyskytu.

Přirozenymi kotvami jsou nasledujici snove zažitky: smrt,

ostra bolest, intenzivni strach, stres, letani, elektricke šoky, sexualni

vjemy a sny o vstupu do faze nebo prostředi faze. Rozpoznani

přirozenych kotev způsobuje dosaženi uvědoměni skoro ve všech

připadech.

Někdo se třeba pokusi letat, kdykoli si položi onu otazku. To

je v bdělem stavu samozřejmě nemožne. Avšak ve snu snaha se vši

pravděpodobnosti povede ke vzletnuti a tak i k uvědoměni, že se

jedna o sen.

Soustavna analyza snů pomaha rozpoznat důvody nedostatku

vědome pozornosti: tyto analyzy maji na dosaženi snovehu

uvědoměni veliky vliv. Mysl se během života přizpůsobuje paradoxni

situaci snů a věnuje ji malo pozornosti. Na to si vzpomenete, až se

později ve snech budete snažit si uvědomit, že červeny krokodyl

neumi mluvit, nemůže byt ani červeny, a že ani nemůže mit pronajaty

apartman. Ve snech však tyto neobvykosti často nezpochybňujeme.

Zakladem sebeanalyzy je vybavebni si snů a dotazovani se na

důvody, proč jsme tyto paradoxni jevy spravně nerozpoznali.

S rostoucimi zkušenostmi postupně dochazi k tomu, že je

tento tazavy postoj mysli přenesen i do snu. Realita přitomnosti

červeneho krokodyla v apartmanu je pak zpochybněna, to da prostor

reflexi a nasledně dochazi k uvědoměni si toho, že vše kolem je sen.

Aby dosaženi uvědoměni během snu vedlo k plně

rozvinutemu projevu stavu faze, je třeba tři specifickych činnosti.

Nejlepši je technika prohloubeni, ktera by měla byt použita

okamžitě po ziskani uvědoměni. Musi byt provedena před všemi

ostatnimi připadnymi technikami. To prakticky zajisti vstup do faze.

Nasledujici činnosti pak zaleži na tom, co chce cvičici ve fazi

vykonat.

Je docela nebezpečne se hned po dosaženi uvědoměni

pokoušet vratit zpět do těla a pak se snažit o odděleni, pokud před tim

člověk neprovedl techniku prohloubeni. Mohlo by to skončit tak, že

se cvičici nebude schopen po snadnem navratu do těla oddělit,

protože se faze po navratu pocitů z těla zeslabi. Pokud se už člověk

k takovemu postupu rozhodne, měl by pro navrat do těla na navrat

jen pomyslet, což by pro něj mělo byt dostatečne.

Dalšim způsobem pro cestu na zamyšlene misto ve fazi je

použiti translokačnich technik. Rovněž v tomto připadě je

nebezpečne se o přesun pokoušet bez předchoziho prohloubeni,

protože translokace často stav faze velmi oslabi a hrozi potom

probuzeni.

Pro dosaženi uvědoměni během snu je nezbytna soustavna

praxe, neboť pouze sporadicke pokusy neumožni vytvořeni

potřebneho pozadi duševnich procesů.

K dosaženi požadovanych vysledků a ke vstupům do faze

zpravidla dochazi během několika tydnů a uspěchy jsou postupem

času častějši. Pokud během měsice či dvou k žadnym vysledkům

nedojde, je vhodne na tyden či dva cvičeni přerušit a později se k nim

opět vratit.

Cvičici často po prvotnich uspěšich s provaděnim cvičeni

přestavaji a frekvence dosaženi uvědoměni během snu se velice

rychle snižuje. Použivani těchto technik by tedy nemělo byt po

prvnich uspěšich přerušovano, ačkoli jejich postupne omezeni je

obecně možne.

- Vnimani snoveho stavu jako nefazoveho stavu,

přestože je tento stav s fazi totožny.

- Snaha o dosaženi uvědoměni během snu při

současnem použivani jinych způsobů pro vstup do

faze, přestože je vhodnějši se zaměřit jen na jeden

způsob.

- Nedostatek vnitřni touhy po dosaženi uvědoměni

během snu při usinani, ač je pravě toto kritickou

podminkou uspěchu.

- Pokračovani v nasledovani snoveho přiběhu i po

dosaženi uvědoměni, když je potřeba provest

nezavisle a potřebne akce založene na osobnim

rozhodnuti.

- Nespravne zodpovězeni otazky „Tohle je sen?“

- Neprovedeni prohlubovacich technik okamžtěpo

dosažni snoveho uvěoměi.

- Vybavovani si jen těh nejjasněšch snůa nikoli

všch snůpř zdokonalovani paměi.

- Nestala pozornost př provaděi technik.

1. Jaky je rozdil mezi mimotělnimi zažitky a snovym

uvědoměnim?

2. Liši se realističnost prostředi po dosaženi snoveho uvědoměni

od vnimani okoli v bdělem stavu?

3. Jaka technika může byt ve snu použita pro ziskani snoveho

uvědoměni?

4. Je možne ziskat uvědoměni ve snu na prvni pokus?

5. Je pravda, že někteři lide nemaji sny?

6. Proč je snaha o zapamatovani si co největšiho počtu snů

důležita pro dosaženi uvědoměni během snu?

7. Co je snova kartografie?

8. Co musi byt provedeno při usinani, aby bylo možne zažit

snove uvědoměni?

9. Může byt skladaci metr kotvou použitou pro zisk uvědoměni

během snu?

10. Jake snove zažitky často spontanně způsobi vznik snoveho

uvědoměni?

11. Co musi byt provedeno okamžitě po dosaženi snoveho

uvědoměni?

1. Snažte se každy večer před usnutim povzbudit svoji touhu po

dosaženi snoveho uvědoměni.

2. Každy den si zapište nebo si vybavte udalosti a děje všech snů

z proběhle noci.

3. Snažte se o dosaženi alespoň jednoho okamžiku snoveho

uvědoměni.

programy, přistroje, různe tělesne aktivity, pomoc ze strany jine

osoby a dokonce i chemicke latky. V určitych připadech tyto metody

mohou pomahat, zatimco některe z nich zažitek prave faze spiše

znesnadňuji.

Nikdy nedoufejte, že vam nějaka kouzelna medicina nebo

zařizeni pomohou zcela odstranit těžkosti spojene se vstupem do

faze. Pokud by takova možnost existovala, byla by cela věc se

vstupem do faze a experimentů s ni spojenych široce rozšiřena v cele

společnosti.

Ve skutečnosti neexistuji žadne přistroje nebo metody, ktere

by byly schopne vstup do faze stabilně zajišťovat. Při nejlepšim

existuji jako doplňkove metody, ktere jsou tim vice učinnějši, čim

vice je cvičici schopen stavu faze dosahovat svymi silami. Pokud

cvičici neni schopen vstupu do faze dosahovat sam, pak jsou

vysledky použiti takovychto zařizeni či metod uplně nahodile.

Důvodem nizke efektivity těchto neautonomnich metod pro

vstup do faze je fakt, že neni možne přesně definovat fyziologicke

procesy, ktere se na vstupu do faze podileji. Jsou zname jen obecne

prvky, nic vice. Abychom byli schopni ziskat kompletni porozuměni

tohoto stavu, je třeba ho jasně rozlišit a analyzovat. Všechny

dosavadni technologie buď klopytaji jasně chybnou cestou

(synchronizace mozkovych hemisfer) nebo směřuji k detekci a

připadnemu použiti nepřimych indikaci (signalizačni technologie).

Signalizačni technologie dosahuji nejlepšich vysledků ze

všech autonomnich metod. Operačni princip těchto technologii je

docela jednoduchy: zařizeni detekuje rychle očni pohyby během

REM spanku a posila spici osobě signaly, ktere maji za ukol vyvolat

uvědoměni ve snu a nebo probuzeni, aby člověk mohl začit provadět

nepřime techniky. Signalizačni programy nebo zařizeni mohou take

vysilat signaly v určitych časech; tyto jsou přijimany v REM spanku

a použity k tomu, aby se člověk probudil a pokusil se o provaděni

nepřimych technik.

Sofistikovana zařizeni pro detekci REM spanku mohou byt

zakoupena ve specializovanych obchodech nebo na internetu. Tato

zařizeni maji podobu nočni masky se zakompovanymi detektory

očnich pohybů, ke kterym dochazi pravě během REM spanku. Když

frekvence očnich pohybů napovida dosaženi REM spanku, zařizeni

začne vysilat světelne, zvukove nebo vibračni signaly, popřipadě

jejich kombinace. Snici osoba je pak musi rozpoznat a uvědomit si,

že se pravě nachazi ve snu, a reagovat na ně s umyslem dosahnout

vstupu do faze.

Učinnost těchto zařizeni je však v praxi menši, než

předpoklada teorie. Mysl si na takovy způsob externich podnětů

rychle vytvoři toleranci a přestane na ně reagovat, takže ve vysledku

tyto technologie neni možne použivat častěji, než jen jednou či

dvakrat do tydne. A zadruhe, cvičici rozpozna pouze malou čast

signalů a k vědome reakci na ně dochazi v ještě menšim počtu

připadů.

Signalizačnich technologii je vhodne použivat pro signaly,

ktere maji za ukol cvičiciho během REM spanku bez pohnuti

probudit, což pak dava velikou šanci vstupu do faze pomoci

nepřimych technik.

Cena takovychto zařizeni je různa a liši se v zavislosti na

kvalitě detekce REM spanku způsobech signalizace. Mezi zname

modely patři třeba DreamStalker, DreamMaker (NovaDreamer),

REM-Dreamer, Astral Catapult a mnoho jinych. Protože však užiti

těchto zařizeni navyšeni uspěchu v praxi nezaručuje, investici do nich

nedoporučujeme. Pokud ma cvičici o signalizačni technologie zajem,

může si na internetu najit řadu navodů pro sestaveni jednoduchych

zařizeni v domacich podminkach za pomoci specialnich počitačovych

programů.

Dalši experimentovani s „na koleně“ vyrobenymi

signalizačimi zařzenimi je može diky použti počtač, hudebniho

přhravač a nebo třba i funkce budik na mobilnim telefonu. Cvičci

si ulož nahrane zvuky nebo fraze, ktere jsou mu pak běem spanku

vysilany v intervalech 15 až30 minut. Tak se probudi a bude moci

začt s cvičnim nepřmych technik.

Pokud se cvičci rozhodne pro použvani signalizačich

technologii, mě by vzit v potaz něolik zakladnich principů neboťjejich ignorovanim si velice snižje šnce na uspěh. Zaprve je třba,

aby tyto technologie nebyly použvany vice neždvakrat tydně Jinak

dojde k vytvořni přlišvysoke tolerance vůč nim a pak bude jejich

použti neučnne. Zadruhe, použvejte signalizači technologie

společěs metodou odložneho spanku. Je lepš spat šst hodin bez

vyrušvani a masku se signalizačim zařzenim nebo sluchatka si

nasadit ažpo probuzeni a pak se opě uložt ke spanku. Spanek bude

po zbyvajici dvěhodiny lehč a bude obsahovat vice usekůREM,

diky čmužbude pro mysl snadněš dane signaly rozpoznat. A

konečě přd přstoupeni k použti signalizačich technik pro

dosažni snoveho uvěoměi zvladněe užti nepřmych technik.

Prace ve skupině je považovana za druhou nejefektivnějši

neautonomni metodu pro dosaženi faze. Jeden z cvičicich je aktivni a

druhy je v roli pomocnika. Aktivni člen tymu se snaži o vstup do faze

a druhy člen mu různymi způsoby pomaha.

Aktivni cvičici napřiklad uleha do postele, zatimco pomocnik

zůstava vedle a čeka, až prvni usne. Pote se snaži sledovanim jeho oči

zjistit, kdy spici cvičici dosahne stavu REM spanku, což je patrne

z jejich zvyšeneho pohybu. Když je dosaženi stavu REM spanku

patrne, pomocnik pak spicimu šepta různe dohodnute vzkazy nebo

mu napovida, že se pravě nachazi ve snu. V zavislosti na situaci může

měnit hlasitost promluvy, dotykat se spiciho nebo mu blikat do oči,

což se ukazuje jako velice učinny prvek.

Aktivni člen skupiny si měl signaly uvědomit, dosahnout

snoveho uvědoměni a pak jeho dosaženi indikovat provedenim

rychlych krouživych pohybů očima. Pokud k takovemu signalu z jeho

strany nedojde, pomocnik pokračuje v jeho „rušeni“, ažjej popřpaděkonečěprobudi.

Pokud je aktivni čen neschopen zůtat ve snu, mě by

přstoupit k použti nepřmych technik. Nemě by se za ždnych

okolnosti př probuzeni pohnout nebo otalet s provaděim technik.

Pokud po provaděi technik nedojde ke vstupu do faze, mě by opě

usnout s umyslem provest dalš pokus.

Pro dosažni vysledkůje mnohdy dostačjicich něolik

pokusů Prace ve skupiněje nejvhodněš př zdřmnutich běem dne

a nebo př metoděodložneho spanku –př rannim přrušni spanku

cvičciho.

Snaha po vytvořeni zařizeni schopneho vyvolat rychly a

snadny vstup do faze vedla k vytvořeni cele řady technologii, ktere se

holedbaji dosaženim uspěchu. Jak bylo ale již uvedeno, žadne

z těchto zařizeni se neukazalo jako skutečně efektivni.

Nejznamějšim zařizenim z teto skupiny je Hemi-Sync, jehož

cilem je synchronizovani mozkovych hemisfer. Hemi-Sync byl

vyvinut Robertem Monroem, americkym odbornikem na vyzkum

esoteriky. Myšlenkou v pozadi přistroje Hemi-Sync je nazor, že naše

mimotělesne vjemy mohou byt vyvolany dosaženim synchronizace

obou hemisfer. Avšak tento spůsob přinaši paradox nedostatku

vědeckych (nebo pseudovědeckych) důkazů toho, že synchronizace

hemisfer ovlivňuje smyslove vnimani. Ve skutečnosti je za smyslove

vnimani předevšim zodpovědna mozkova kůra. Na začatku 20. stoleti

bylo objeveno, že hlavni ulohu ve smyslovych procesech hraji různe

urovně utlumu a aktivity v kůře mozkove a skoro nikde jinde.

Klič pro rozřešeni problemu technologicke indukce stavu faze

spočiva v tlumicich procesech kůry mozkove. Synchronizačni

zařizeni nemaji na mozkovou kůru žadny vliv. Idea použiti zvuku o

různych frekvencich za učelem vyvolani specificke urovně elektricke

aktivity v mozku je dosud považovana za nemožnou. Proto zvuky a

ruchy použivane pro vystup z těla tento proces nemohou plně ovlivnit

a mohou jen posloužit jako signaly. Pokud vůbec funguji, tak tyto

systemy funguji pouze po dlouhe době použivani. A navic mohou

fungovat třeba jen jednou či dvakrat. Protože ale zabraňuji spanku

nebo pomahaji k probuzeni, jsou tak schopne pomoci cvičicimu

v dosaženi volně plynouciho stavu mysli a tak navodit vhodne

prostředi k přimemu vstupu do faze. Nemaji však nic co do činěni se

synchronizaci mozkovych hemisfer.

Myšlenka vyvolavani různych psychickych stavů pomoci

zvuku ziskala širokou pozornost. V důsledku toho se objevilo

množstvi různych programů a technologii, jako napřiklad Brain

Wave Generator, ktery lidem umožňuje nezavisle experimentovat

s množstvim různych zvuků a frekvenci a různymi metodami

přenosu. Učinek je stejny: jedna se o informace dodavane během

spanku a nebo o udržovani přechodoveho stavu. Neni zde tedy žadny

veliky rozdil mezi použivanim těchto přistrojů a poslouchanim

podobnych zvuků či hudebnich skladeb.

Vzhledem k tomu, že zařizeni popsana vyše nedosahuji

vyznamnych vysledků, vyzkum novych technologii stale pokračuje.

Počet navrhů na neinvazni metody ovladani mozku narůsta.

Napřiklad se objevila teorie, že zažitku stavu faze může byt dosaženo

elektromagnetickou stimulaci leveho uhloveho zavitu v mozku.

Avšak stejně jako u jinych neautonomnich metod je i tato založena na

pouhe teorii. V současnosti je nejjednodužšim a současně

garantovanym způsobem dosaženi faze soustavne a soustředěne

cvičeni.

Hypnoza je jakožto metoda pro vstup do faze prozkoumana

jen malo. Představa, že by hypnotizer mohl člověka použitim sugesci

přivest ke vstupu do faze, je jistě zajimavym konceptem, předevšim

pro lidi, kteři jsou na sugesce citlivi, ale takovych lidi je asi jen 1%

populace.

Kvůli specificke charakteristice lidskeho vnimani je šance pro

vstup do faze pomoci hypnozy skoro nulova. Takže se zda, že se

hypnoza jen stěži stane znamou metodou, nebo že by hypnotizeři

mohli snadno pomoci sugesci uvadět lidi přimo do faze.

Je však naprosto možne hypnozu použit pro navyšeni

frekvence snů a dosaženi snoveho uvědoměni nebo probouzeni se bez

pohybu (a upamatovani se na provaděni nepřimych technik). Zde se

pak hypnoza ale stava pouhym usnadňujicim prostředkem a hlavni

usili spojene se samotnym vstupem do faze opět spočiva na cvičicich.

Nejjednoduššim způsobem, jak podpořit praxi, je ustanoveni

připominek, ktere přispěji k vědomemu probuzeni a naslednemu

použiti nepřimych technik. Toho je možne dosahnout zavazanim oči

nebo uvazanim si nějakeho provazku na ruku či nohu. Smyslem je,

aby si člověk okamžitě po probuzeni tyto mechanicke připominky

uvědomil a mohl tak okamžitě začit s provaděnim nepřimych technik.

Ve skutečnosti je to ten stejny princip, jaky jsme viděli u

signalizačnich technologii.

Sofistikovanějši metodou je usnuti v takove poloze, ktera přivodi

nějake časti těla ztuhlost či přeleženi. Při probuzeni si potom cvičici

ztuhlost uvědomi a opět může přistoupit k provaděni nepřimych

technik. Sekundarni vyhodou tohoto postupu je to, že dana ztuhla čast

těla může byt okamžitě použita pro techniku fantomovych pohybů.

Vhodnymi přiklady je usnuti s rukou za hlavou a nebo přimo pod

tělem. Tyto a i jine polohy potom omezi cirkulaci krve v končetině,

jeji ztuhlost a nasledně vedou k probuzeni. Ztuhlost by přirozeně

neměla byt přiliš velika.

Pro vyvolani nočniho probuzeni jsou využivany různe

fyziologicke potřeby. Cvičici napřiklad omezuji během dne před

pokusem přijem tekutin. Vysledkem je značna žizeň během sněni,

diky čemuž může dojit k uvědoměni toho, že se dotyčny nachazi ve

snu. Nebo žizeň vyvola několik probuzeni, ktera je možno použit pro

provaděni nepřimych technik. Alternativou je použiti požiti

slanějšiho pokrmu před spanim, což rovněž může vyvolat pocity

žizně.

Dalši metodou je vypiti většiho množstvi vody před spanim,

což opět může vyvolat probuzeni a tedy přiležitost k provaděni

technik. O teto metodě je znamo, že může vyvolat snove uvědoměni.

Jina popularni metoda pomaha při použivani přimych technik.

Jde o to, že dana osoba usina s paži ohnutou v lokti a zvednutou. Při

usnuti tato potom spadne na postel. Pocit padu paže pak signalizuje

přerušeni vědomi, po kterem lze provadět přime techniky. Pokud tato

metoda nepřinese vysledky během prvniho pokusu, může byt

opakovana opět zvednutim předlokti při usinani. Neni však vhodne

tuto metodu považovat za všemocnou.

Stejně jako u ostatnich neautonomnich metod, ani techniky

využivajici fyziologicke potřeby by neměly byt použivany

pravidelně. Existuji přijemnějši, autonomni metody, ktere vyžaduji

pouze přirozenou vůli a zdravou touhu.

Historie vyvoje metod pro vstup do faze obsahuje tež

konzumaci specifickych latek, počinaje rostlinnymi produkty a

houbami, ktere byly uživany odedavna. Použivani těchto rostlin, hub

a kaktusů je i nadale v mnohych izolovanych kulturach rozšiřeno;

napřiklad u sibiřskych šamanů nebo americkych Indianů. Diky hladu

po stavech změněneho vnimani si tyto substance našly cestu do všech

koutů rozvinuteho světa. Avšak jejich rozšiřeni způsobilo značnou

degradaci ve vyvoji moderniho vyzkumu faze.

Neni vhodne uvadět nazvy a popisy těchto různych

chemickych latek, rostlin a podobně v teto knize. V některych zemich

jsou obecně považovane za ilegalni, přestože mohou byt připadně

k nalezeni ve specializovanych obchodech. Nicmeně jsou všechny

nebezpečne.

S jejich uživanim jsou spojeny primarně dva problemy.

Zaprve, průzkum stavu faze diky použivani těchto latek neni cestou

k sebezdokonaleni, ale k sebezničeni. Zneuživani drog a růst

osobnosti leži na opačnych polech hodnotoveho žebřičku a nejsou

v žadnem připadě slučitelne. Snadne prožitky jsou nasledovany

zavislosti a zdravotnimi problemy.

Zadruhe, ačkoli po jejich užiti může člověk zažit stav faze,

jeho kvalita je kompletně odlišna. Těmito latkami neni ovlivněna jen

stabilita faze, ale i uživatelovo vědomi a pozornost. Použiti těchto

latek a vysledna změna mentalnich funkci ma negativni dopad na

sebeuvědoměni. Faze musi byt doprovazena dvěma věcmi: vnimanim

faze a uplnou vědomou pozornosti. Pokud jedna z těchto věci chybi,

pak zaživany stav už z definice neni možne fazi nazvat. Při zkoumani

zapisů takovychto chemicky vybuzenych stavů pak zjišťujeme, že

obsahuji naprosty nedostatek kontroly.

Použivani jakychkoli chemickych latek či rostlinnych

připravků pro dosaženi faze musi byt vyloučeno. Můžeme řici, že

tyto latky znesnadňuji zažiti praveho stavu faze a v konečnem

důsledku niči fyzicke a duševni zdravi.

Ačkoli v současnoti neexistuji žadne přinosne neautonomni

technologie, budoucnost je pro ně otevřena.

S vyvojem učinnych technologii přestane byt dosahovani faze

vyhradni domenou zkušenych a zasvěcenych, a stane se rozšiřenou

praxi. Jen pak budou překonany mnohe (někdy opodstatněne)

stereotypy a předsudky vůči mysticke strance věci, a pouze pak faze

ziska nezbytnou pozornost ze strany vědců, tolik potřebnou pro

rozvoj jejiho vyzkumu.

Objeveni učinnych prostředků pro vstup do faze přinese

lidstvu dramatickou změnu. Tyto technologie pro vyvolavani a

monitoring faze otevřou cestu k neskutečnym možnostem. Napřiklad

bude možne se přimo učastnit děje filmů, nikoli je jen pozorovat; lide

budou schopni si vyzkoušet a ohodnotit produkty, aniž by vyšli

z domu; budou moci cestovat nově vytvořenymi světy; počitačove

hry budou nahrazeny odpovidajicimi zažitky s realnymi fyzickymi

vjemy.

Nejvyššim krokem pak bude sjednoceni zažitků faze

v kolektivni, paralelni svět integrovany do stavajici digitalni sitě: do

Matrixu, Sitě Mysli. Použitim Matrixu bude možne komunikovat

s osobou na druhe straně Země – nikoli pomoci telefonni nebo TV

Tato vize budoucnosti je jen kapkou v oceanu možnosti, ktere

se otevřenim přistupu k fazi pomoci technologii nabizi. Prvnim

krokem vpřed je uplna, pragmaticka a spravna aplikace technik, ktere

mame nyni k použiti.

- Vira, že nějaka zařizeni jsou schopna zajistit vstup do

faze, když selhaly autonomni metody, přestože je

snažši vstoupit do faze jen s pomoci osobniho usili.

- Ztrata času a usili zkoušenim mnoha technologii.

Žadna spolehliva technologie neexistuje.

- Každodenni použivani signalizačnich technologii,

ačkoli by neměly byt použivany vice než dvakrat za

tyden.

- Použivani signalizačnich technologii po celou noc, ač

je jejich využiti nejvhodnějši při technice odloženeho

spanku.

- Použivani signalizačnich technologii bez jasneho

osobniho rozhodnuti ohledně reakci na signaly: to je

pro jejich učinnost zasadni.

- Soustředěni se při praci ve skupině na prvni čast noci,

ač jsou během ni intervaly REM spanku sporadicke a

kratke.

- Pokud jsou při praci ve skupině pomocnikovy signaly

přiliš silne. Signaly by měly byt sice dostatečne, ale

neměly by cvičiciho probudit.

- Využivani amaterskych hypnotizerů pro zvyšeni

frekvence snoveho uvědoměni.

- Každodenni použivani fyziologickych signalů, což

způsobuje celkove nepohodli, ač by cela praxe měla

byt pozitivni.

- Vira, že k dosaženi disociativnich zažitků mohou

přispět chemicke latky. Takove jednani odpovida

zneuživani drog.

1. Jsou techniky založene na dychani považovany za

neautonomni metody pro vstup do faze?

2. Ktere neautonomni metody bez použiti chemickych latek

umožňuji dosahnout faze hned při prvnim pokusu?

3. Proč je stale nemožne vytvořit zařizeni, ktere by zajistilo

vstup do faze?

4. Jsou signalizačni technologie prospěšne pro překonani

těžkosti spojenych s uvědomělym probuzenim?

5. Co se stane, když cvičici použiva signalizačni technologie

v sedmi dnech po sobě?

6. Mohou signalizačni technologie využivat světelnych signalů?

7. Může spořadani množstvi buraků před spanim napomoci

vstupu do faze?

8. Způsobi připevněni gumoveho naramku na ruku vstup do

faze?

9. Požaduje se při praci ve skupině vstup do faze po obou

praktikujicich?

10. Může byt při praci ve skupině považovan pomocnik za

signalizačni zařizeni?

11. Kdy by měl pomocnik spicimu cvičicimu signalizovat, že spi?

12. Byly by instrukce ze strany hypnotizera ohledně vstupu do

faze prospěšne každemu cvičicimu?

13. Proč technologie pro dosaženi vstupu do faze někdy funguji,

ačkoli jsou založene na chybnych teoriich?

14. Co chybi stavu faze vyvolanemu pomoci použiti chemickych

latek?

1. Zkuste několikrat použit signalizačni technologii ve spojeni

s metodou odloženeho spanku. Vytvořte si kratky zvukovy

soubor, nainstalujte do zařizeni a nechte si jej přehravat v 15ti

minutovych intervalech.

2. Zkuste v noci před usnutim pro vstup do faze několikrat

použit metodu usinani se zvednutou rukou. Zkuste ji take ve

spojeni s metodou odloženeho spanku.

3. Pokud mate možnost, zkuste dosahnout faze při spolupraci

s dalši osobou.

Faze neni přesně dany, neměnny stav, kde se praktikujici

nachazi, nebo nenachazi. Je to spiše cela oblast stavů,

charakterizovana přesunem od běžneho vnimani fyzickeho těla

k uplnemu odděleni od něj za současneho udrženi vědomi a

pozornosti, ač v odlišnem prostorovem ramci. Přesun začina

vnimanim přirozeneho fyzickeho těla nasledovanym nejasnym

momentem, kde se jasne vnimani těla prolina s pocitem ziskaneho

těla. Posleze pak ziskane tělo vstupuje do faze a fyzicke tělo se stava

vzpominkou. V tomto okamžiku mohou byt ziskavane vjemy docela

nejasne: napřiklad zrak může byt zamlženy, nebo může zrakovy vjem

zcela chybět. Techniky pro prohloubeni faze tento problem

nedostatečnych nebo chybějicich smyslovych vjemů řeši.

Smyslove vjemy v plně projevenem stavu faze odpovidaji

smyslovym vjemům zakoušenym v bdělem životě. V polovině

připadů cvičici uvaději, že smyslove vjemy bděle reality ve srovnani

s barevnymi a živymi vjemy ve stavu faze blednou. Pravě za timto

učelem musi cvičici po vstupu do faze provest techniky pro jeji

prohloubeni, aby ji upevnil a zvyšil jeji stupeň a kvalitu.

Plne hmatove vnimani ve fazi je možne pouze po provedeni

prohlubovacich technik. Nema skoro smysl zůstavat ve fazi bez jejiho

prohloubeni. Jaky ma napřiklad smysl potkat se ve fazi s nějakou

osobou, když nejsme schopni rozpoznat jeji oči?

Prohloubeni ma take vztah k delce času, po ktery cvičici může

zůstat ve fazi. Pokud cvičici ve fazi provadi nějake činnosti bez toho,

že by faze byla hluboka a plně realisticka, bude mit zažitek

nepoměrně kratši trvani. Vlastnosti faze zavisi do velike miry na jeji

hloubce. Pokud je okoli nejasne či rozostřene, může byt stabilita

objektů velice nizka.

Je zde přima spojitost mezi realističnosti faze a stupněm

uvědoměni cvičiciho, takže pro maximalni uvědoměni je velice

důležite fazi dostatečně prohloubit.

Prohloubeni by mělo nasledovat až po uplnem odděleni od

těla. Pokud se něj budete snažit ještě před oddělenim, mohla by faze

skončit předčasně. Pokud nedojde k uplnemu odděleni, může byt

použito primarni prohloubeni. Co se technik pro prohloubeni faze

tyka, je zde jedna hlavni a několik vedlějšich. Hlavni technika, ktera

neni nijak obtižna, je pro uspěšny zažitek dostačujici.

Cilem primarniho prohloubeni je dosaženi uplneho odděleni

od těla, ktere umožňuje dalši činnosti ve fazi. Primarni prohloubeni

obsahuje dosaženi dvou zakladnich cilů: uplneho odděleni od

fyzickeho těla a ukotveni zakoušeneho těla ve stavu faze.

Pokud k odděleni těla dojde pomoci použiti oddělovacich

technik, musi byt dosaženo pozice těla co nejvice odlišne od pozice

těla fyzickeho. Pokud obě těla zaujimaji shodnou nebo velice

podobnou pozici, tak hrozi, že zažitek faze bude kratši a nedostatečně

hluboky. Pokud napřiklad dojde k odděleni pomoci levitace, je nutny

obrat těla o 180o, roztaženi rukou a nohou a zaujmuti vzpřimene

pozice. Člověk by neměl v žadnem připadě zůstavat v pozici shodne

s pozici fyzickeho těla.

Pokud je člověk po odděleni tažen zpět do těla, pak by se měl

pokusit o ukotveni ve fazi pomoci postaveni se nebo posazeni.

Vysledek vědomeho odporu je přimo uměrny množstvi vyvinuteho

usili. Pomaha zachyceni se předmětů kolem sebe; je vhodny jakykoli

způsob ukotveni těla ve fazi. Rovněž je možne se začit otačet kolem

sve osy. Nikoli si jen rotaci představovat – jde o to se skutečně točit.

Čim vice je faze zaživana pomoci smyslů, tim je hlubši a dele

trvajici. Zesileni smysloveho vnimani ve fazi je nejučinnějši

technikou prohloubeni přesně z toho důvodu, že umožňuje aktivaci

primarnich internich vjemů během přechodu z reality do faze. Pro

zesileni smysloveho vnimani je několik způsobů.

vstupu do faze použita.

Na začatku faze mohou chybět vizualni vjemy, ale pocit

pobytu v určitem prostoru je přitomen skoro vždy. V připadě

naproste absence vizualnich vjemů jsou hmat a vnimani pohybu

jedinymi možnymi zdroji vjemů. Tedy pohyb prostorem a sahani na

objekty v něm. Při vnimani naši každodenni reality hraje hmat

zasadni roli. A stejně tak pokud jej využijeme i ve fazi, je jen

přirozene, že se faze timto prohloubi a dosahne sveho maximalniho

potencialu.

Hmatani se provadi jednoduchym letmym osahavanim

čehokoli, co je v dosahu. Mělo by byt provaděno rychle, ale za

pozorneho vnimani struktury povrchů a tvarů. Ruce by na jednom

mistě neměly zůstavat vice než jen vteřinu, měly by se konstantně

pohybovat a objevovat nove předměty. Cilem je dotykat se a zaroveň

se něco dozvědět o potkavanych objektech a jejich tvarech. Pokud

napřiklad budete v rukach citit hrnek, je možne jej ohmatavat nejen

zvenči, ale i uvnitř. Když se při odděleni vykutalite z postele, je

možne ohmatavat postel a dokonce i tělo, ktere v ni zůstalo ležet.

Samozřejmě i koberec, zdi, atd.

Dalši variantou ohmatavani je třeni dlani o sebe, jakobyste si

je chtěli zahřat během studeneho dne. Foukani na ruce rovněž přinaši

vjemy, ktere pomahaji prohloubeni faze. Protože hmatove vjemy

nejsou omezene pouze jen na dlaně, můžete si jimi přejiždět cele tělo

a tak celkově vybudit pocity dotyků po celem těle.

Jakmile začnete s ohmatavanim, okamžitě budete citit, jak se

faze prohlubuje a stava zřetelnějši. Obvykle trva asi pět až deset

vteřin, než je dosaženo jejiho maximalniho prohloubeni. Pote jsou

pocity k nerozlišeni od pocitů vnimanych v běžne realitě. Pokud při

vstupu do faze nejsou přitomne zrakove vjemy, během ohmatavani se

rychle objevuji.

zesileni smysloveho vnimani. Nicmeně jeho použiti neni vždy

možne, protože někdy vizualni obrazy zcela chybi. Může byt použito,

jakmile se obrazy samy objevi, nebo jsou vyvolany specialni

technikou (viz. kapitola 8). Učinnost teto techniky spočiva v tom, že

zrak je pro lidi primarnim nastrojem vnimani. Proto maximalni

aktivizace viděni ve fazi může projevy faze podstatně zvyšit.

Soustředěne pozorovani by mělo byt ve fazi provaděno v

kratke vzdalenosti deseti až maximalně dvaceti centimetrů od

objektů. Cvičici by se měl soustředit na drobne detaily a povrch

objektů, a tak zvyšit kvalitu viděni a rozlišeni stavu faze. Při pohledu

na ruce je třeba svěnovat rovněž detailům – zahybům na kůži,

nehtům, papilarnim liniim apod. Při pozorovani stěny si všimejte

struktury zdiva nebo třeba vzoru připadne tapety. Při pohledu na

hrnek si všimejte jeho křivek, tvaru ouška, dekoraci a podobně.

Pozornost by neměla byt upřena na jednu oblast předmětu dele než

půl vteřiny. Pozorovani by mělo byt aktivni a pozorovane předměty

by se měly soustavně střidat. Nejlepši je pozorovat předměty, ktere se

nachazeji blizko u sebe, aby nebylo třeba objekty přiliš hledat.

Soustředěne pozorovani rovnež přinaši vysledky rychle.

Pokud třeba je zrak nejasny a člověk pociťuje tah zpět do těla, během

tři až deseti vteřin jsou vizualni vjemy zřetelne a ustaleni ve fazi je

klidne a pevne. Po soustředěnem pozorovani je obraz jasny a ostry,

jako by se člověk koukal spravně zaostřenym objektivem.

prohloubeni faze maximalni možny učinek. Jedna se o spojeni dvou

nejdůležitějšich systemů smysloveho vnimani, a tak je učinek

prohloubeni dvakrat tak větši. Pokud je po vstupu do faze vizualni

stranka přitomna, je současne použiti pozorovani a ohmatavani

nejjednodušši a nejrychlejši cestou k zajištěni vhodne hloubky stavu

faze.

Pozorovani a ohmatavani by mělo byt provaděno nejen

současně, ale take by se mělo tykat jednoho předmětu. Tim mame na

mysly, že by člověk měl pozorovat to, na co saha, popřipadě hledět

na sve ruce, když si je mne. Je nutne dodržovat dynamiku těchto

aktivit a plně se na smyslove pocity soustředit.

Skok po hlavě (šipka) je použivan, pokud nezabira technika

zesileni smysloveho vnimani, nebo když se cvičici po vstupu do faze

nachazi v nedefinovanem prostoru, kde neni nic vidět a kde se nema

čeho zachytit. Tato technika funguje diky neobvyklym vestibularnim

vjemům, ktere vyvolava a ktere pomahaji zesileni vnimani. Tato

technika se při vyskytu určitych vizualnich vjemů použiva se

zavřenyma očima tak, že člověk proskoči po hlavě podlahou nebo

prostorem pod nohama. Při pocitu letu nebo padu dolů okamžitě

dochazi k pocitu vzdaleni se od fyzickeho těla a cely pohyb působi

naprosto realně. Současně může okolni prostředi ztmavnout a

ochladit se. Mohou se objevit pocity strachu. Asi po patnacti

vteřinach letu cvičici přileta buď na nějake neurčene misto, nebo se

dostane do slepe uličky a zastavi třeba před zdi. V připadě slepe

uličky mohou byt použity techniky pro přemistěni. Techniky pro

přemistěni rovněž mohou byt použity již během letu, pokud

nedochazi k prohloubeni faze, pokud se zastavi zlepšovani

smysloveho vnimani nebo pokud byl již dosažen dostatečny stupeň

realističnosti. Alternativou technik pro přemistěni může byt

nasledujici: dejte sve ruce asi deset centimetrů před obličej a

pozorujte je bez toho, že byste otevřeli oči. Mělo by vas to přesunout

do jineho mista.

Pokud letite hlavou napřed, nemyslete na podlahu; počitejte

s tim, že ji můžete prostoupit. Je to velmi efektivni, pokud faze

nedosahla sve plne hloubky.

Je zapotřebi, aby byl pad vniman jako rychly pohyb dolů a

pryč od těla a ne jen jako jednoduchy pad a pozorovani vznikajicich

vjemů. Pokud tak tomu neni, může dojit namisto prohloubeni faze

k probuzeni.

Vibrace by, stejně jako skok po hlavě, měly byt použity

v připadě, že nefunguje technika zesileni smysloveho vnimani, nebo

pokud se cvičici nachazi v nedefinovanem prostoru, kde se nema na

co podivat nebo čeho dotknout.

Po odděleni od těla je obvykle snadne vytvořit vibrace tak, že

na ně pomyslime, napinanim mozku nebo napinanim těla bez užiti

svalů. Vyskyt vibraci je vyznamnou přiležitosti pro prohloubeni faze.

Vyhodou teto techniky je to, že nevyžaduje žadne připravne akce a

tak může byt použita kdykoli.

Mozek by měl byt napinan v maximalni možne miře, což

vyvola vibrace, ktere mohou byt zesileny dalšim rytmickym a delšim

napinanim.

Pokud tato technika nevyvola prohloubeni faze během pěti až

deseti vteřin, musi byt zvolena technika jina, nebo cvičici může začit

jednat na stavajici urovni.

Tato technika může byt použita jako alternativa k ostatnim

technikam prohloubeni, protože může byt použita kdykoli. Užiti teto

techniky pouze vyžaduje razantni až agresivni pohyb pociťovanyn

tělem. Cvičici se může valet po zemi, utikat, provadět gymnasticka

cvičeni nebo jinak hybat pažemi a nohami. Pro uspěšnost teto

techniky je prvořada maximalni aktivita a razance.

Pokud je cvičici zachycen v nějakem tmavem prostoru, je

vhodne hybat do stran pažemi a nohami. Pokud je cvičici ve vodě,

měl by cvičici provadět plavaci pohyby, a to co nejrazantnějši. Typ

aktivit zavisi na specificke situaci, v niž se cvičici nachazi.

Je pravidlem, že učinek takovych aktivnich pohybů nastava

docela rychle, zvlaště pokud je pozornost zaměřena na veškere

vznikajici pocity a vjemy.

Tato technika by měla byt použivana zkušenymi cvičicimi a

nebo v připadě, že všechny ostatni techniky zklamaly.

Cvičici si silně představi, že se nachazi ve fyzickem světě a že

ji plně zaživa, a nikoli že je ve fazi. Toto by mělo byt provedeno ve

stavu odděleni od těla za současneho vnimani současne představy.

V připadě uspěšneho provedeni se faze okamžitě projasni a smyslove

vjemy dosahnout větši zřetelnosti, než je znamo z bděle reality.

Pokud tato technika nezafunguje během několika vteřin, je

třeba přejit k jine.

Všechny techniky pro prohloubeni faze by měly byt

provaděny s davkou jisteho nasazeni a razance a plynule bez pauz.

Pokud jsou provaděny uvolněně, dochazi pak často misto

k prohloubeni k usnuti nebo navratu do těla.

- Zapomenuti na provaděni technik pro prohloubeni,

když je jich potřeba.

- Provaděni nepotřebnych prohlubovacich technik při

dostatečne hloubce faze.

- Přerušeni technik prohloubeni před dosaženim

maximalni možne realističnosti faze.

- Provaděni hlavnich technik pro prohloubeni faze před

uplnym oddělenim od těla, ačkoliv v takovem připadě

by měly byt provaděny pouze primarni techniky pro

odděleni.

- Pokračovani v provaděni prohlubovacich technik i po

dosaženi vysledku.

- Přiliš rychle střidani jednotlivych prohlubovacich

technik, namisto použiti každe z nich přinejmenšim po

dobu 5 až 10 vteřin.

- Pomale a uvolněne provaděni technik namisto

aktivniho a razantniho přistupu k nim.

- Použiti techniky pro zesileni smysloveho vnimani

v mistě s nedostatkem vizualnich a hmatovych vjemů,

ač tato ma byt použivana pouze v realisticky a živě

působicim prostředi.

- Pozorovani objektů přiliš vzdalenych, když je

doporučena vzdalenost okolo 10 centimetrů.

- Pozorovani jednotlivych detailů po přiliš dlouhou

dobu, když je doporučeno rychle přechazet z jednoho

mista na druhe.

- Pozorovani celych předmětů, když je doporučeno

věnovat se jednotlivym drobnym detailům.

- Přiliš dlouhe setrvavani u jedineho předmětu, když je

doporučeno postupně se zaměřovat i na jine objekty.

- Přiliš dlouhe ohmatavani jednoho předmětu, když je

doporučeno při ohmatavani předměty rychle měnit.

- Provaděni prohloubeni při stoji na mistě, ač je důležite

udržovat staly pohyb.

- Skočit vpřed po hlavě s očima otevřenyma, když by

měly byt zavřene, aby se předešlo narazu do podlahy

či země.

- Skočit vpřed po hlavě bez odhodlani padat daleko a

rychle.

- Zapomenuti provadět techniky pro přemistěni při

dosaženi slepe uličky.

- Strach z extremě realistickeho prostředi a ukončeni

prohlubovani namisto jeho provaděni až do dosaženi

jeho maxima.

1. Po jake technice pro vstup do faze je třeba provadět

prohlubovaci techniky?

2. Proč je prohloubeni faze potřeba?

3. Existuji připady, kdy neni prohlubovani nutne?

4. Jaka uroveň reality by měla byt při prohlubovani dosažena?

5. Kdy po vstupu do faze by měly byt techniky pro prohloubeni

použity?

6. Ovlivňuje prohlubovani delku stavu faze?

7. Proč je primarni prohloubeni nezbytne?

8. Může se člověk při prohlubovani pocitů dotykat vlastni

hlavy?

9. Měl by cvičici hledět při soustředěnem pozorovani na zavěsy?

10. Je učinne použivat soustředěne pozorovani objektů ve

vzdalenosti okolo jednoho metru?

11. Může byt soustředěne pozorovani použito současně

s ohmatavanim?

12. Kdy by měly byt oči při skoku po hlavě zavřeny?

13. Kdy cvičicimu mohou v prohloubeni pomoci pohyby jako u

boxera?

14. Jak klidně by měly byt prohlubovaci techniky použivany?

Ukoly

1. Využijte tři nasledujici uspěšne vstupy do faze k procvičeni

všech popsanych prohlubovacich technik.

2. Na zakladě vlastnich zkušenosti si ohodnoťte, ktere

prohlubovaci techniky jsou pro vas nejvhodnějši.

technik pro udrženi faze byva jeji delka několikrat kratši, než by jinak

mohla byt. Nejkratši faze pak trvaji jen několik vteřin. Začatečnici

mivaji často obavy z toho, že se jim z faze nepodaři vratit; toto je

však naprosto zbytečna obava, protože skutečnou vyzvou je

schopnost udrženi stavu faze, ktery může snadno pominout, pokud

nejsou použity techniky pro jeho udrženi.

Udrženi stavu faze ma tři zakladni principy: zabraněni navratu

zpět do stavu probuzeni (čemuž řikame „chyba“), zabraněi upadnuti

do spanku a zabraněi chybnemu vystupu z faze. Je pravidlem, ž

prvni dva principy (probuzeni nebo naopak usnuti) se tykaji

přdevšm začtečiků Třti se pak objevuje v pozděšch stupnich

praxe.

Zabraněi navratu zpě do těa je poměněsnadno

pochopitelne, ale zabraněi usnuti je pro mnohe poněud matouci.

Ne kažy vi, ž skoro polovina přpadůvstupu do faze konč docela

trivialněobyčjnym usnutim. Čově postupněztrati pozornost, jeho

uvěoměi se pomalu rozplyne, okoli ztrati zřtelnost a zažtek

přjde v běžy sen.

Zabraněi chybnemu vystupu z faze je daleko dramatičěš a

daleko vic přkvapujici. Cvičci si nědy uvěomi počnajici vystup

z faze, techniky pro jeji prohloubeni selžu a vysledkem je zdanlivy

navrat do těa a probuzeni. Cvičci ma za to, ž faze skončla, vstane

třba z postele, a nebo ješěpřd jejim opušěi usne. Problemem je

to, ž rozdily v realističosti faze a skuteče bděe reality jsou natolik

nepatrne, ž je potřba velmi pečiveho posouzeni. Je tedy zahodno,

aby cvičci př ukončni faze použli vhodne testovaci postupy,

protož navrat do reality můž byt jen zdanlivy a čstěimaginativni.

Pro tř uvedene problemy mame specificke postupy a řšni,

ktere se daji vedle běžych pravidel použt pro jakykoli zažtek faze.

Studiu těhto pravidel by měo byt věovano přnejmenšm tolik

pozornosti, jako studiu specifickych postupů protož pokud jsou

použty jednotlivě tak nětere z nich mohou cvičcimu pomoci

v dosažni něolikanasobnědelšho stavu faze.

V něterych přpadech neni može techniky pro udržni faze

použt. Ale pro věšnu zažtkůje znalost udržni faze užteča. Můž

rovněždojit k situaci, kdy cvičci jen potřbuje odolat chybě zatimco

jiny potřebuje odolat usnuti. Všechny tyto jednotlive situace jsou

vysoce specificke a jejich rozlišeni je možne jen s dostatečnymi

zkušenostmi.

Při znalosti všech technik pro udrženi stavu faze může faze

trvat dvě až čtyři minuty, což se nezda dlouho, ale ve skutečnosti

tomu tak opravdu je. Zvlaštnosti stavu faze je, že k provedeni akci či

zisku informaci stači jen několik vteřin. Během tři minut je možne

provest takove množstvi věci, že cvičici někdy potřebuji doslova

seznam toho, co chtěji ve fazi dosahnout, aby zabranili zbytečnemu

mrhani časem.

Existuji teorie, ktere ovšem nebyly ani potvrzeny ani

vyvraceny, ktere tvrdi, že čas ve fazi se může vůči realnemu času

v bděle realitě smršťovat či natahovat. Jedna minuta skutečneho času

pak může ve stavu faze působit jako mnohem delši časove obdobi.

Vnimani času se u jednotlivych cvičicich může velmi lišit.

Zvlaště začatečnici mohou jednu minutu ve fazi vnimat jako třeba až

pět či deset minut. To je dano psychologickymi rozdily mezi

jednotlivymi osobami, stavem mysli a take udalostmi probihajicimi

ve fazi.

Pro posouzeni toho, jak dlouho faze trvala, člověk

nepotřebuje stopky. Je lepši spočitat, kolik akci a činnosti člověk ve

fazi stihl provest a jak dlouho mohly jednotlive akce zabrat. Vysledek

se bude od prvnich odhadů značně lišit.

Maximalni delka stavu faze hodně zavisi na schopnosti

využivat techniky pro jeho udrženi. Někteři cvičici mohou mit

problemy s překonanim hranice dvou minut, zatimco pro jine bude

poměrně snadne zůstat ve fazi po deset nebo i vice minut. Je

fyziologicky nemožne zůstat ve fazi nastalo a už 20ti minutove

pobyty ve fazi jsou velmi neobvykle.

Z nasledujicich technik je při udržovani stavu faze nejčastěji

použivana technika neustaleho zesilovani smyslovych vjemů a take

zesilovani smyslovych vjemů při potřebě. Přesto však pro určite

jednotlivce mohou mit velikou učinnost i ostatni sekundarni techniky,

proto je vhodne nastudovat techniky všechny. Prvnim dvěma by však

měla byt věnovana pozornost předevšim.

To stejne zesilovani smyslovych vjemů je popsano v kapitole

o prohlubovani faze (kapitola 6). V zasadě by cvičici po dosaženi

potřebne hloubky a stability faze neměl přestat s aktivnim

nabuzovanim svych vjemů, ale měl by v něm pokračovat, ač třeba už

ne tak aktivně, jako na počatku prohlubovani.

Jde o to, že aktivity pro udrženi maximalniho hmatověpohyboveho

a vizualniho vnimani by měly byt provaděny během cele

faze. To znamena soustavne dotykani se okolnich předmětů a

pozorovani okolnich detailů. Pokud napřiklad prochazite kolem

knihovny, dotkněte se některych knih, jejich hřbetů, stranek apod.

Hmatove vjemy by měly byt ziskany ze všech zakoušenych objektů.

Ohmatavani může byt použito zvlašť jako podpůrna aktivita –

tak, aby nedošlo k přetiženi vizualnimi vjemy. Ruce by se měly stale

něčeho dotykat, nebo ještě lepe – stale třit o sebe .

Použiti zesilovani smyslovych vjemů při potřebě se nijak

neliši od neustaleho zesilovani smyslovych vjemů. Je použivano

pouze v připadě, kdy hrozi navrat do probuzeni nebo když se začnou

vytracet či znejasňovat vizualni vjemy. Napřiklad se při cestovani ve

fazi začne zhoršovat zřetelnost sceny, což znači zeslabeni faze. V tu

chvili je třeba, aby cvičici začal hmatem zkoumat jakekoli možne

objekty okolo sebe; pozorovat detaily sveho okoli. Jakmile dojde opět

k navratu realistickeho projevu okoli, může cvičici opět pokračovat

ve svych předchozich aktivitach již bez potřeby zesilovani

smyslovych vjemů.

Při teto technice jsou udržovany stale a silne vibrace. Jak bylo

uvedeno vyše, vibrace jsou vybuzovany pomoci napinani mozku

nebo těla bez použiti svalů. Udržovani silnych vibraci ma na delku

faze pozitivni vliv.

Zde se jedna o vyvolani a zesileni vibraci v připadě nebezpeči

navratu do probuzeni. Mezi takove znaky patři dvojite vnimani (jak

vjemů ze stavu faze, tak vjemů ze spiciho těla) a rozmazane viděni.

Zesilovani vibraci pomůže prohloubeni faze a tak umožni cvičicimu

zůstat ve fazi po delši dobu.

Tato technika je shodna s technikou pro prohloubeni faze

stejneho jmena. Pokud dochazi k zeslabeni projevů faze, je třeba

skočit se zavřenyma očima po hlavě současně se silnou touhou po

rychlem a hlubokem letu. Jakmile pak dojde k navratu do hlubšiho

stavu faze, mohou byt použity techniky pro přemistěni, aby se

předešlo zastaveni ve slepe uličce.

Jakmile se objevi naznak hrozby navratu do probuzeni,

okamžitě si lehněte na zem a snažte se usnout – stejně jako v připadě

techniky pro vstup do faze. Po uspěšnem provedeni techniky (po

dobu 3-10 vteřin) může cvičici opět vstat a pokračovat v aktivitach ve

fazi, jelikož by mělo dojit upevněni vnimani stavu faze. Davejte si

pozor, abyste skutečně neusnuli.

Pokud se objevi naznaky možneho navratu do probuzeni, měl

by se cvičici začit otačet podel sve osy hlava-chodidla. Na rozdil od

techniky pro vstup do faze stejneho nazvu tento pohyb nesmi byt

pouhou představou. Musi se jednat o skutečne otačeni těla ve fazi. Po

několika otačkach bude faze opět upevněna a cvičici může

pokračovat v aktivitach. Pokud znaky ukončeni faze přetrvavaji, měla

by rotace pokračovat tak dlouho, dokud nebude dosaženo dostatečne

hloubky fazoveho stavu.

Během celeho pobytu ve fazi počitejte do co nejvyššiho počtu

– nikoli kvůli počitani samotnemu, nybrž se silnou touhou dopočitat

se co nejvyš. Můžete počitat potichu, nebo nahlas.

Tato technika funguje tak, že stanovenim cile, ktery vyžaduje

činnost ve fazi, vyvolava silne odhodlani v ni zůstat.

Pokud slyšite nějake zvuky, ktere jsou podobne zvukům

znějicim při vstupu do faze – hukot, syčeni, piskani, bzučeni nebo

duněni – tak můžete aktivnim poslechem celeho rozsahu vnitřnich

zvuků dosahnout upevněni a prodlouženi stavu faze. Stejně tak může

byt použita i technika nuceneho naslouchani.

Dalši zajimavou technikou pro udrženi faze je „zachyceni se

v ni“. Pokud se objevi naznaky možeho navratu do probuzeni,

chytněe se něakeho přdměu a aktivnějej hmatem vnimejte, nebo

jej co nejsilněji sevřete. Dokonce i pokud během použiti teto techniky

dojde k navratu do těla, ruce budou stale citit zachyceny předmět a vy

nebudete pociťovat sve fyzicke ruce. Pak můžete využit vnimani

těchto svych fantomovych rukou a pokusit se o opuštěni těla. Můžete

se zachytit o jakekoli blizke objekty: židle, kliky u dveři, kameny,

sklenice, apod. Pokud kolem vas neni žadny vhodny předmět, můžete

sepnout ruce nebo se třeba kousnout do rtu či jazyka.

Na techniky proti vystupu z faze se daji aplikovat dvě

pravidla. Nikdy nepomyšlejte na to, že by faze mohla skončit a vy se

vratili do těla. Takoveto myšlenky jsou jako žadost o navrat z faze,

ktera byva okamžitě splněna. A zadruhe, nemyslete na sve fyzicke

tělo. Take takoveto myšlenky cvičici okamžitě vraci zpět do

fyzickeho těla.

Usnuti během pobytu ve stavu faze může byt povětšinou

zabraněno neustalym uvědoměnim, že usnuti je možne a že jako

takove způsobi ukončeni faze. Cvičici si musi byt teto možnosti stale

vědom a všechny jeho aktivity musi byt analyzovany, zda jsou

založeny na jeho skutečnych umyslech a nikoli na nelogickych a

paradoxnich situacich, ve snech tak běžnych.

Pravidelne dotazovani se „To se mi zda?“ běem pobytu ve

fazi pomaha udržvat odpovidajici hodnoceni situace a provaděych

aktivit. Pokud vš nasvěčje plnemu uvěoměi fazoveho stavu, je

možne pokračovat v provaděnych aktivitach. Pokud si tuto otazku

kladete pravidelně, brzy se z tohoto dotazovani stane zvyk a dřive

nebo později si ji automaticky položite v okamžiku přechodu do

stavu faze či snu a tak dosahnete možnosti je plně prohloubit a

upevnit.

Frekvence dotazovani je zavisla na delce, po kterou je cvičici

schopen zůstat ve fazi. Pokud faze obvykle trva pět, deset minut nebo

dele, neni třeba si ji klast častěji, než co dvě minuty. Jinak je třeba se

ptat častěji, doslova každou minutu, nebo jen o trochu meně častěji.

Na zabraněni usnuti se vztahuje ještě jedno pravidlo: cvičici

by se neměli zapojovat spontanně do akci, ke kterym při pobytu ve

fazi dojde. Udalosti, ktere nejsou planovane nebo zamyšlene vedou

v mnoha připadech k přilišnemu zaujeti probihajici akci a vysledkem

pak byva ztrata pozornosti a uvědoměni.

Protože jsou techniky pro testovani skutečnosti ukončeni faze

poněkud absurdni a vyžaduji pozornost vůči provaděnym akcim,

měly by byt použivany jenom tehdy, kdy je toho opravdu zapotřebi.

Jinak by si jich měl byt cvičici pouze vědom a použivat je jen ve

chvilich pochybnosti. Stejne metody mohou byt bezpečně použity pro

posouzeni, zda cvičici je či neni ve fazi, když použiva techniky pro

vstup do ni.

Protože pominuti faze může byt simulovane a jeho vnimani se

nikterak nemusi lišit od vjemů ze skutečneho vystoupeni z faze a

probuzeni, musi byt aktivně rozlišovany rozdily mezi fyzickym

světem a stavem faze. Jinak řečeno, cvičici musi vědět, jak rozpoznat,

zda došlo ke skutečnemu vystoupeni z faze, nebo zda se jedna o tzv.

falešne probuzeni.

V současnosti je znam pouze jediny pokus, ktery zaručuje

přesny vysledek. Stav faze neumožňuje dlouhodobe upřene

pozorovani jednoho mista či detailu. Během několika vteřin upřeneho

pozorovani se tvary začinaji měnit, objekty měni barvu, začinaji se

roztekat nebo přeměňovat v objekty jine.

Podivejte se po vystupu z faze na maly předmět asi

z deseticentimetrove blizkosti a upřeně jej deset vteřin pozorujte.

Pokud se objekt neměni, pak si může byt cvičici jist, že jeho okoli je

již bděla realita. Pokud se však objekt nějak pozměni nebo vychyli,

cvičici bude vědět, že se stale nachazi ve fazi. Nejjednodušši je

podivat se na špičku prstu, protože ruku ma cvičici stale s sebou. Je

rovněž možne podivat se do nějake knihy a zkontrolovat text. Texty

ve fazi byvaji zmatene, plne nečitelnych znaků nebo rozmazane.

Existuje cela řada jinych metod pro posouzeni vystupu do

probuzeni. Jelikož je ale ve fazi možne napodobeni jakychkoli situaci

či vlastnosti, nejsou všechny metody vždy použitelne. Napřiklad se

doporučuje provest něco, co je ve fyzicke realitě nemožne, protože ve

fazi to bude možne provest. Problemem je, že ve fazi mohou byt

napodobeny i fyzikalni zakony a tedy že letani, prochazeni zdmi či

telekineze potom nejsou uskutečnitelne ani v nejhlubši fazi. Rovněž

se doporučuje opakovane pohlednuti na hodiny s tim, že ve fazi se

zobrazi pokažde jiny čas. Ani tato metoda však neslibuje stoprocentni

uspěšnost.

Jedna z doplňkovych metod však ve většině přikladů funguje

a jako takova si zaslouži větši zminku. Jedna se o pozorovani

drobnych rozdilů v pozorovatelnem prostředi oproti bděle realitě.

Ačkoli i ve fazi může byt okoli zobrazeno se stoprocentni přesnosti,

stava se to jen velice vzacně. Při pozornem prozkoumani okoli je tedy

možne posoudit, zda se jedna a skutečne prostředi bděle reality, nebo

o fazi. V připadě fazoveho prostředi bude něco drobneho chybět nebo

naopak přebyvat. Možna bude jine ročni obdobi, jina denni doba, atd.

V pokoji napřiklad může chybět kus nabytku nebo může byt v jine

barvě.

Pravidla pro udržovani faze se tykaji odolavani všemu, co by

mohlo způsobit jeji ukončeni. Některa z těchto pravidel mohou

napomoci několikanasobnemu prodlouženi stavu faze a musi byt

použita.

velike vzdalenosti pozorovany po delši dobu, může dojit k vystupu

z faze, nebo člověk může byt přenesen do jejich blizkosti. Aby bylo

možne se bez problemu divat na vzdalene předměty, musi cvičici

použit techniky pro udrženi stavu faze. Napřiklad si musi občas třit

nebo mnout ruce nebo udržovat silne vibrace.

fazi zůstat pasivni. Čim vice je cvičici aktivnějši, tim dele faze trva.

Čim meně aktivity, tim kratši faze. Někdy stači se jen zamyslet a faze

konči.

činnosti, ktere chce při nejbližši přiležitosti ve fazi provest. To je

důležite hned z několika důvodů. Zaprve, cvičici by se neměl

zastavit, aby si promyslel, co bude dělat dal, protože to často konči

vystupem do probuzeni. Zadruhe, pokud ma cvičici připraven plan,

podvědomě bude provadět potřebne techniky pro prohloubeni a

udrženi faze, aby mohl provest to, co si předsevzal. Zatřeti, předem

připravene a promyšlene činnosti umožňuji soustředěne provaděni na

rozdil od zbytečnych experimentů vymyšlenych jen tak na mistě

uprostřed faze. Začtvrte, vytvořeny plan podporuje potřebnou

motivaci a současně posiluje umysl provadět techniky pro vstup do

faze.

delši je faze. Veškere myšleni by mělo byt orientovano vyhradně na

to, co je zamyšlene a pociťovane. Důvodem je to, že jakekoli vnitřni

myšlenky, třeba i negativni, mohou sloužit jako ovladače pro stav

faze a měnit tak jeji průběh. Napřiklad třeba pomyšleni na navrat do

těla jej může okamžitě vyvolat. Cvičici se take může třeba zamyslet,

což ho může přivest až k probuzeni. Sporadicke myšlenky mohou

cvičiciho rovněž přivest k upadnuti do spanku.

sklada z několika opakovanych vstupů a vystupů. V zasadě je

okamžitě po navratu do těla v mnoha připadech možne za pomoci

technik pro odděleni od těla nebo pro vytvořeni stavu faze opět do

faze vstoupit. Pokud cvičici pravě opustil fazi, mozek je ji stale

nablizku a vhodne techniky mohou opět vyvolat vstup do ni a

pokračovani dobrodružstvi.

- Zapominani na pokus o znovuvstoupeni do faze po

vystupu z ni, ačkoli pravě tato snaha může velice

zvyšit počet uspěšnych pokusů o vstup.

- Přilišne zaujeti samotnymi technikami pro udrženi

namisto jejich použivani jen jako podpory během

zažitku.

- Podlehnuti rozptyleni udalostmi probihajicimi ve fazi

a opomenuti provaděni technik pro jeji udržovani.

- Podlehnuti myšlence, že udržovani faze neni potřeba,

pokud se faze jevi jako dostatečně hluboka a stabilni,

přestože toto mohou byt chybne vjemy.

- Opožděne použiti potřebnych technik.

- Pozastaveni činnosti ve fazi z důvodu nepřipraveneho

planu.

- Zapomenuti na to, že je možne ve fazi usnout, aniž by

si toho člověk všimnul. Rozpoznani nebezpeči usnuti

musi byt prvořade.

- Vtaženi dovnitř akci probihajicich ve fazi, přestože by

cvičici měl zůstav vně a kontrolovat je „z nadhledu“.

- Zapomenuti na to, ž udržvaci techniky musi byt

stale použvany, aby cvičci zůtal v co nejhlubšm

stavu faze; nejenom v přpaděvyskytu podivnych

stavů

- Přrušni použvani technik pro udržni v přpaděkontaktu se žvymi objekty, přstož je potřba, aby

tyto techniky byly provaděe neustale.

- Počtani bez snahy o dosažni co nejvyššho poču.

- Pouha přdstava rotace namisto skutečeho otačni

podel sve osy.

- Pasivita a klid namisto stale čnnosti.

- Přliše myšeni a vnitři dialog, přstož oboji by

měo byt maximalněomezeno.

1. Co je to „chyba“?

2. Jaka je nejkratš doba trvani faze?

3. Proti čmu půobi techniky pro udržni stavu faze vedle

vystupu do probuzeni a usnuti?

4. Pročsi cvičci můž myslet, ž stav faze skončl, přstož se

stale nachazi v ně?

5. Měy by byt techniky pro udržni provaděy stale?

6. Jake primarni techniky půobi proti vystupu do probuzeni?

7. Jak se cvičci můž zachytit ve fazi?

8. Co mohou ve fazi vyvolat myšenky na fyzicke těo?

9. Jake otazky ve fazi sniž pravděodobnost usnuti?

10. Co se stane s objekty běem hyper-koncentrace?

11. Co můž cvičcimu pomoci rozpoznat faleše probuzeni vedle

hyper-koncentrace?

12. Je ve fazi povoleno divat se na přdměy v dalce?

13. Co je to vnitři dialog a jak můž ovlivnit delku trvani faze?

14. Co by mě cvičci provadě př kažem nechtěem navratu do

těa?

1. Během několika nasledujicich zažitků faze se snažte o co

nejdelši udrženi jejich trvani za použiti co největšiho počtu

udržovacich technik.

2. Rozpoznejte, ktere techniky vam nejvice vyhovuji a jsou

nejučinnějši.

3. Prodlužte průměrnou dobu svych stavů faze alespoň na tři

minuty (objektivně).

Pro smysluplne využiti plně projevene faze neni potřeba znat

jen vyše uvedene techniky pro vstup do faze, jeji prohloubeni a

udrženi. Aby se člověk ve fazi citil uvolněně a sebevědomě, musi se

stavu ve fazi přizpůsobit a zvladat take různe techniky vhodne pro

rozlične situace, jako napřiklad techniky pro přesun, nalezani

předmětů a jednani s okolim. Dale napřiklad potřebuje vědět, jak

vytvořit vizualni obrazy, pokud tyto absentuji. Schopnosti prochazet

zdmi a letani nejsou vždy snadno dosažitelne, ač se někdy mohou

přirozeně vyskytnout, jelikož faze nefunguje na stejnych zakladech,

jako je tomu u fyzikalni reality. Vedle technik pro přimou interakci

s okolim a objekty či bytostmi v něm, je take vhodne zvladnout

postupy pro ovladani emoci, jako např. strachu, pokud se kvůli nim

cvičici opakovaně dostava mimo fazi.

Cvičici nemusi ovladat nazpaměť všechny primarni

dovednosti, ale měl by přinejmenšim věnovat pozornost alespoň

některym z nich; nouzovemu vystupu z faze, způsobům komunikace

a vzajemnemu ovlivňovani s objekty a živymi bytostmi. Pro mnohe

může byt rovněž velice prospěšne již zminěne zvladani strachu.

Konečna volba dovednosti musi byt učiněna na zakladě

zkušenosti konkretniho cvičiciho, jeho zažitků ve fazi a problemů,

ktere se připadně vyskytly.

Problemy s identifikaci faze během vstupu do ni se vyskytuji

předevšim v počatečnim obdobi studia tohoto stavu. Cvičici si

jednoduše neni schopen uvědomit, zda je, či neni ve fazi. Tato

nejistota se může objevit při poloze vleže, nebo i při zaujmuti jinych

tělesnych poloh.

Pokud cvičici jednoduše leži a pociťuje sve tělo a jinak nic

neděla, pak je samozřejmě obtižne posoudit, zda se ve fazi nachazi,

nebo ne. Stači poznamenat, že zde nemusi byt vůbec žadne znamky

stavu faze. A nebo zde naopak může byt znamek cela řada plus dalši

zvlaštni vjemy a pocity, přičemž to ale nemusi znamenat počatek

stavu faze.

Problemy s nejasnosti ohledně faze jsou vždy řešeny pomoci

různych aktivit. Pokud cvičici leži, pak mohou dosaženi stavu faze

napovědět běžne techniky pro odděleni – ve většině připadů – protože

mohou byt často provaděny nespravně.

Je možne provadět techniky, ktere jsou možne pouze ve fazi.

Pokud cvičici stoji a nerozeznava sve okoli, pak je možne

předpokladat, že se nachazi ve fazi. Avšak mnohdy si cvičici může

povšimnout, že „vše je jako v realitě“ a na zakladětohoto vjemu si

můž sam řci, ž se nachazi v realitě přčmžve skutečosti se

nachazi v „ealitě“. Odpověi na toto dilema je fenomen hyperkoncentrace,

o kterem jsme se zminili dřve v souvislosti s

udržvanim stavu faze. Hyper-koncentrace všk byva jen zřdkakdy

potřbna. Čstěi se objevi nasledujici znaky, ktere napovi, ž došo

k odděeni a vstupu do faze: neobvykle těesne pocity př pohybu,

extremni „ěnost“ př pohybu, silna těesna touha lehnout si zpě,

nespojitost okolniho prostřdi, rozmazane nebo zcela chyběici

vizualni vjemy.

Čsto problem spočva v použti přmych technik, kdy cvičci

očkava rychle vysledky a pokouš se pak zjistit, zda dosahl faze.

Takto by to ale nemělo byt. Při použiti přimych technik se faze

projevi jasně; pokud se tedy objevi snaha o posouzeni, zda faze

nastala či nikoli, pak je tato snaha znamkou toho, že je faze

pravděpodobně stale ještě daleko.

Statistiky ukazuji, že asi při jedne třetině počatečnich pokusů

o vstup do faze se cvičici setkava se strachem, ktery jej přiměje

k navratu do těla. Cvičici pravidelně zakouši situace, ktere vyžaduji

rychly navrat do bděleho stavu. To přinaši několik problemů.

Samotny navrat je skoro vždy bezproblemovy; často stači

pomyšleni nebo upamatovani se na tělo a člověk je během několika

vteřin vtažen zpět. Určitě lze doporučit, aby měl cvičici zavřene oči a

vyvaroval se dotyků s okolim. Byva pravidlem, že při provaděni

podobneho postupu se pro kompletni navrat stači ve fyzikalnim světě

zpřima postavit; nicmeně to nebyva snadno dosažitelne ve všech

připadech.

Někdy cvičici po navratu do těla zaživa stav fyzickeho

ochromeni a nepohyblivosti, což byva zapřičiněno přetrvavajici

spankovou paralyzou, nebo-li stavem, kdy jsou pohybove funkce těla

vypnuty. Během spankove paralyzy se nelze pohnout, ani celkově,

ani časti těla, třeba prsty, a nelze ani křičet. Někdy nelze ani otevřit

oči. Z pohledu vědy se jedna o důsledek nahleho přerušeni spanku

REM, ve kterem je spankova paralyza přitomna vždy, a ktera někdy

může po určitou chvili přetrvavat i po probuzeni.

Zde to začina byt docela zajimave. V bděle realitě jsou si lide

vědomi toho, že pokud něco chtěji, tak že je vhodne o to usilovat, a to

co nejaktivněji. Toto pravidlo, v mnoha oblastech lidske činnosti plně

aplikovatelne a dobre, však ve stavu faze neni vždy použitelne, a

nejmeně ze všeho je použitelne pravě v připadě spankove paralyzy.

Občas je možne diky značnemu usili spankovou paralyzu překonat a

pohnout se, ve většině připadů však snaha o pohyb imobilitu ještě

dale umocni.

Kvůli neobvykle charakteristice negativni situace po

umyslnem navratu do těla vyvolanem strachem může dojit ke

značnemu prohloubeni faze z důvodu přirozeneho ochranneho

omezeni tělesnych funkci, ktere povstava z mozkove kůry. Tak může

dale dojit k umocněni vzrušeni či strachu, čimž mohou byt zcela

odstraněny jakekoli touhy či zajem o opakovani pokusu o vstup do

faze.

Neznalost spravnych postupů vedla k široce rozšiřenemu

nazoru, že takoveto zvlaštni situace mohou uplně zabranit navratu

z faze do normalniho stavu. Proto někteři předpokladaji, že jsou tyto

praktiky nebezpečne. Řešenim tohoto problemu jsou však velmi

jednoduche techniky, pomoci kterych je možne velkemu počtu

nepřijemnych zažitků zabranit:

V časti věnovane prohloubeni a udrženi jsme si řekli, že je

lepši byt ve fazi co nejaktivnějši. Takže opačně, pokud je člověk ve

fazi neaktivni, kvalita faze se snižuje a umožňuje snadny vystup zpět.

Pokud se tedy jedna o vystup z faze, cvičici se jen potřebuje

dostatečně uvolnit a ignorovat připadne vjemy, pocity, činnosti nebo

myšlenky. Cvičici může rovněž použit nějakou mantru, modlitbu či

rym, jelikož tak dosahne toho, že se jeho pozornost rychleji odtahne

od situace probihajici ve fazi. Samozřejmě, že se člověk musi uvolnit

a zbavit připadneho strachu, ktery je sam o sobě schopen dany stav

faze udržet. Cvičici se může průběžně pokoušet pohnout třeba

prstem, aby se přesvědčil, zda relaxace přinesla požadovany

vysledek.

Cvičici zaživajici spankovou paralyzu by se měli snažit

pohnout prstem na ruce či noze. Zpočatku to možne nebude, ale

cvičici by měli v teto snaze vytrvat a vytrvale se na dany zaměr

soustředit. Po chvili se fyzicke prsty přece jen pohnou. Problemem

teto techniky je, že občas cvičici mohou začit hybat fantomovym

tělem a ne fyzickym, a proto je nezbytne byt si vědom rozdilu mezi

těmito dvěma pocity, protože ne vždy je jasně zřetelny.

Fyziologie spankove paralyzy, faze a spanku samotneho je

takova, že určite pohyby učiněne během těchto stavů jsou vždy

spojeny se skutečnymi fyzickymi pohyby. To se tyka předevšim

pohybů oči, jazyka a dychacich pohybů. Pokud se cvičici koncentruje

na tyto pohyby, je potom s jejich pomoci možne branit omezeni

fyzickych pohybů vyvolanych spankovou paralyzou a zpravidla pak

dochazi k jejimu ukončeni a cvičici se opět může začit realně hybat.

K zaměrnemu vystupu z faze za normalnich okolnosti

nedochazi. Většinou je zaměrny vystup důsledkem určitych obav či

předsudků. Pokud je cvičici neschopen aktivovat tělo použitim jinych

technik pro nouzovy vystup z faze, doporučuje se pečlivě znovu

zvažit možnosti, ktere vstup do faze nabizi. Ve fazi lze provadět

mnoho zajimavych a užitečnych věci. Proč propast skvělou možnost

z důvodu neopodstatněneho strachu?

Upřimně řečeno, techniky pro nouzovy vystup z faze

nefunguji vždy. Je pravidlem, že po delšim obdobi spankove

deprivace nebo na počatku či uprostřed nočniho spanku byva touha

po spanku natolik silna, že je obtižne fenomenu spankove paralyzy

odolat. Z tohoto pohledu se doporučuje přehodnoceni situace a

spankovou paralyzu spiše využit, než ji trpět. Pomoci nepřimych

technik může byt spankova paralyzu snadno proměněna ve stav faze.

Strach je emoci, jejiž vyskyt je ve fazi poměrně běžny.

Cvičici může strach zažit ve kterekoli urovni, ačkoli k jeho vyskytu

přeci jen dochazi častěji v obdobi počatečnim. Důvody strachu a

obav mohou byt různe: strach z toho, že se nezdaři navrat do těla;

strach ze smrti; strach z toho, že se tělu něco stane; setkani ve fazi

s něčim strašidelnym či děsivym; vnimani bolesti; až přiliš ostre a

hyper-realisticke pocity a podobně. Nejsilnějši strach je ovšem

svazan s pudem sebezachovy, ktery může bez jakychkoli zřejmych

přičin vyvolat pocity absolutni hrůzy a děsu – pocity, ktere se nedaji

vysvětlit či ovladat.

Pro začatečnika, ktery je ohromen strachem z paralyzy, je tu

jen jedna cesta k jeho překonani. Při každem vstupu do faze by se

měl začatečnik pokusit postoupit alespoň o krůček dal, než ve svem

minulem pokusu. Bez ohledu na svoji vyděšenost by měl cvičici třeba

zvednout ruce a opět je vratit zpět do původni pozice. Při druhem

pokusu se pak může pokusit posadit. A v dalšim se třeba postavit.

V dalšich pokusech pak může zkoušet chůzi a jine dalši aktivity. Tak

se pomoci jednoduchych ukonů přesvědči o neškodnosti stavu faze a

dosahne tak vyrovnanějšiho a odvažnějšiho stavu mysli.

Pro cvičici, kteři se potykaji se strachem pravidelně, prospěje

k pokroku ve cvičeni uvědoměni, že jim žadne skutečne nebezpeči

nehrozi. Nutkani k navratu do těla jsou tedy naprosto neopodstaněna.

Dřive nebo později převladnou ve fazi klidnějši myšlenky a strach se

bude vyskytovat v menšim měřitku.

Při zvladani nějakeho nahleho pocitu strachu vyvolaneho

udalostmi ve fazi je nejjednoduššim řešenim postavit se strachu tvaři

v tvař až do konce a vyhnout se tak vytvořeni připadneho strachem

ovlivněneho zvyku. Pokud cvičici při setkani s něčim hrozivym stale

jen utika, pak se hrozive udalosti jen stanou častějšimi. Pokud cvičici

neni schopen se strachu ve fazi postavit, je potom nejlepši použit

translokačni techniku pro přemistěni se jinam, ač toto řešeni přinaši

ulevu jen dočasnou.

Vize je na začatku stavu faze často přitomna, předevšim

tehdy, kdy cvičici pro vstup do faze použiva pozorovani obrazů a

techniku vizualizace. Někdy se vize objevi během několika vteřin.

Jindy se objevi během procesu prohlubovani faze. Avšak v některych

připadech vize zcela chybi a je nutne ji co nejdřive vyvolat. Vize se

může objevit, jakmile na ni cvičici jen pomysli, ale pokud tomu tak

neni, je nutne použit specialni techniku.

Pro vytvořeni vize potřebuje cvičici přibližit sve dlaně asi na

deset centimetrů k obličeji a snažit se je v temnotě uvidět. Musi se

snažit na ně hledět aktivně a pozorně si všimat připadnych detailů,

čimž se tyto stabnou zřetelnějši, jako při vyvolavani snimku

z Polaroidu. Po několika vteřinach se vize projasni a spolu s dlaněmi

se objevi i okoli.

Za žadnych okolnosti by nemělo dojit k otevřeni skutečnych

fyzickych očnich viček. Vize se objevi sama o sobě a nijak se nebude

lišit od reality a rovněž se objevi fyzicky pocit otevřenych oči. Ve

fazi je možne mnohonasobne zavřeni oči, dokonce bez jejich

opětovneho otevřeni, protože ve fazi neni otevřeni oči pro vytvořeni

vize nezbytne. Tělesna vička mohou byt otevřena pouze ve stavu

opravdu hluboke faze. Otevřeni oči během mělke faze by mělo za

nasledek navrat do bděleho stavu a probuzeni.

Cvičici take musi pamatovat na to, že vize může byt

vytvořena pouze po dokonalem odděleni od těla a nasledujicim

přemistěni. Pokus o vytvořeni vize během letu nebo při vznašeni se

v neidentifikovanem prostoru vede pouze k nahodnemu přemistěni.

Při rozhovorech s žijicimi bytostmi mohou ve fazi nastat dva

problemy: ticho a navrat zpět do těla. Z ohledem na to, že mnoho

aktivit ve fazi předpoklada z různych důvodů pravě komunikaci

s jinymi lidmi, je potřeba vědět, jak ve stavu faze spravně

komunikovat.

Pro zabraněni vzniku chyby (navratu do probuzeni) musi byt

dodržovana zakladni pravidla pro udržovani faze. Aktivně si všimejte

rysů tvaře a typu oblečeni postav, s nimiž budete v kontaktu. Při

komunikaci si nezapominejte třit a mnout ruce, nebo udržovat vibrace

napinanim mozku. Pamatujte na to, abyste se nenechali konverzaci

přiliš unest.

Zvladnuti problemů s komunikaci samotnou byva poněkud

složitějši. Zvlaště nedostatečnou komunikaci ze strany živych objektů

ve fazi. V mnoha připadech je jejich nedostatečna komunikace

vyvolana vnitřnim napětim na straně cvičicich. Někdy je

nekomunikace důsledkem očekavani, že protějšek nebude

komunikace schopen.

Je důležite, abyste k postavam ve fazi přistupovali s klidem.

Neni zapotřebi na ostatni postavy křičet, či je dokonce ke komunikaci

nutit pomoci fyzickeho natlaku. Jemny přistup bez přilišneho natlaku

je naopak mnohem učinnějši. Nezirejte upřeně na rty postav a

neočekavajte, že z nich vyjde hlas. Je lepši se divat kolem; obecně

přinaši nejlepši vysledky spiše pasivni zajem o komunikaci.

Byva pravidlem, že jakmile se jednou komunikace s

postavami zdaři, nasledujici pokusy jsou již bez problemů.

Metody pro komunikaci ve fazi by neměly byt odlišne od

metod použivanych v běžnem životě: hovor, vyrazy tvaře, gesta, řeč

těla,… Telepatie neni nezbytna.

Čteni psaneho textu může byt ve fazi doprovazeno několika

těžkostmi. Zaprve, mala pismena mohou byt nečitelna z toho důvodu,

že budou deformovana kvůli učinkům hyper-koncentrace. Tento

problem je možne vyřešit použitim většich pismen pro psane zdroje.

Napřiklad text v knize může byt při soustředěnem pozorovani špatně

čitelny, ale napisy kapitol či titul na hřbetě knihy mohou byt čitelne

bez problemů, protože velikost jejich pismen umožňuje rychle čteni

bez nutnosti soustředěneho pozorovani.

Druhym problemem, ktery se při čteni vyskytuje, je

nesrozumitelnost psaneho textu – text bez souvislosti a jakehokoli

zřejmeho vyznamu. Zde pomaha otačeni stranek a hledani textu

smysluplneho. Je rovněž možne najit text novy, nebo jej vytvořit

pomoci technik pro nachazeni předmětů. Stejny postup je možne

použit, pokud je text plny nesrozumitelnych značek a symbolů.

Při čteni během faze by „čtenař“ nemě zapomenout na

udržvani stavu faze, aby se kvůi přlišemu uvolněi nevratil do

probuzeni.

Stav faze je mnohdy doprovazen nezapomenutelně

neobvyklymi pocity, ktere mohou byt použity pro vstup do faze, pro

jeji prohloubeni či udrženi. Je složite je popsat lepe, než jako pocity

vyvolane proudem prochazejicim celym tělem bez toho, že by

způsoboval bolest. Může to byt rovněž pociťovano jako stahy celeho

těla nebo jemne brněni, podobne mravenčeni. Nejčastěji jsou tyto

pocity podobne vibracim o vysoke frekvenci, což je důvodem, proč je

termin „vibrace“ jejich půodnim a nejpoužvaněšm popisem.

Pokud si cvičci neni jisty, zda vibrace zažl č ne, tak existuje

dobra metoda pro posouzeni: pokud cvičci vibrace skutečězažl,

pak o nich nema sebemenš pochybnost. Ve všch ostatnich

přpadech, kdy cvičci ma pochybnosti nebo si neni jist, pak je určtěnezažl, popřpaděmě něaky jiny zažtek.

Pokud zažjete vibrace třba jen jedinkrat, pomůž vam

vzpominka na něběem použti nepřmych technik vyrazněs jejich

aplikaci. Vibrace jsou vyvolavany, podporovany a zesilovany

napinanim mozku nebo napinanim těa bez zapojeni svalů Nědy pro

jejich spušěi stač si na nějen vzpomenout. Př prvni zkušnosti

s vibracemi by mě cvičci zkusit s nimi trochu experimentovat, měit

jejich umistěi v těe, zesilovat je a zase zeslabovat.

nesnaži o fazi, ale o vibrace, po kterych teprve nasleduje faze. Tak by

tomu ale nemělo byt. Samozřejmě existuji specificke techniky pro

vstup do faze pomoci vytvořeni vibraci, ale ve všech ostatnich

připadech nejsou vibrace potřebne a někteři cvičici je ani nemuseji

nikdy zažit.

V hluboke fazi se vlastnosti okolniho prostředi velmi podobaji

prostředi fyzickeho světa. Avšak někdy je potřeba projit zdi a nebo

překonat překažku ve fazi pomoci přemistěni. Existuji dvě zakladni

možnosti pro překonavani překažek, jako jsou třeba zdi a podobně.

Obvykle je pro jejich zvladnuti potřeba několika pokusů.

Skočte nebo naběhněte do zdi s maximalni touhou pro jejim

překonani. Nesoustřeďte se na zeď samotnou; misto toho

s nezaostřenym pohledem pozorujte okoli. Nesnažte se vzit si s sebou

něco z okolniho prostředi, protože by to mohlo ohrozit uspěšny

průnik zdi.

Při přibliženi se ke zdi musi cvičici zavřit oči a zcela se

soustředit na touhu projit zdi a současně si představovat, že zeď

neexistuje, nebo že je průhledna a prostupna. Připadny odpor je třeba

agresivně překonat a razantně a soustředěně průnik dokončit.

Letani je ve fazi jednoduchou zaležitosti vybaveni si

minulych letacich snů. Neni třeba nic nuceneho, neni třeba nic řikat.

Vysokou učinnost vykazuje snaha po letu se zavřenyma očima, ale

přinaši s sebou zvyšenou možnost nechtěneho přemistěni.

Pokud je pokus o let neuspěšny, může cvičici zkusit skočit

z nějakeho vyvyšeneho mista nebo z okna. Přirozeny instinkt

snoveho letani převezme vladu a z padu se stane řizeny let. Nicmeně

zahajeni letu skokem z okna může byt doporučeno pouze cvičicim se

zkušenosti s pobytem ve fazi, protože začatečnici nemusi byt vždy

schopni spravně rozeznat, zda se nachazeji ve fazi nebo v bděle

realitě.

Jinou možnosti, jak zahajit let, je snažit se zůstat viset po

vyskoku ve vzduchu.

Realně působici prostředi faze neomezuje provaděni činnosti,

ktere jsou neuskutečnitelne v bděle realitě. Je důležite si pamatovat,

že je to pouze představivost cvičiciho, co vytvaři limity toho, co lze a

co nelze ve fazi provadět.

Pokud se napřiklad cvičici potřebuje dostat na nějake misto –

a třeba i velmi vzdalene – může použit teleportace. Pokud je potřeba

přemistit předmět z nějakeho mista na jine, může byt použito

telekineze. Neomezena volnost a svoboda v činnostech je jednou

z hlavnich vyhod stavu faze.

Pro zvladnuti neobvyklych schopnosti a dosaženi mistrovstvi

v jejich uživani je potřeba jen několika malo soustředěnych pokusů.

Cvičici se musi soustředit na objekt při uvědomovani si

hlubokeho stavu faze a současně se snažit o posun objektu pomoci

myšlenek. Jedinou potřebnou činnosti je aktivni a živa vizualizace

pohybu objektu. Neni třeba žadnych dalšich vnějšich projevů.

Schopnost telekineze je dana každemu člověku. Pokud jsou prvni

pokusy neuspěšne, nevzdavejte to. Vysledky se dostavi zanedlouho.

Použivani teto schopnosti podporuje pozitivni vnimani faze a stava se

pak užitečnym prostředkem pro provaděni naplanovanych ukonů.

Pro zapaleni předmětů pouhou myšlenkou je ve fazi potřeba

soustředěneho pozorovani daneho předmětu a silne touhy po jeho

vzplanuti. Při uspěšnem pokusu dochazi k vzniku dymu, zkrouceni,

zčernani a posleze celemu vzplanuti předmětu.

Pro rozvoj telepatie ve fazi je potřeba pozorovat živy objekt a

současně naslouchat okolnim vnějšim a vnitřnim zvukům s umyslem

zaslechnout myšlenky vyjadřene pomoci zvuků. Zvladnuti telepatie je

obtižne i pro zkušene cvičici, ale pokud je uspěšne, je dosaženo

podstatně snadnějši formy komunikace s obyvateli ve fazi. Telepatii

je možno použit pro zjištěni myšlenek lidi, zviřat i objektů. Neměla

by však byti brana přiliš važně, a to z toho důvodu, že je vlastnosti

faze zprostředkovavat to, co je očekavano.

Proměna tvarů objektů vyžaduje techniku transmutace (viz.

kapitola 9). Měli bychom se zminit o tom, že pokud je cilem změna

sebe sama a nikoli jineho objektu, pak je nezbytne použit techniku

pro přemistěni (rovněž uvedena v kapitole 9), přičemž pozornost při

jejim provaděni by měla byt zaměřena ne na misto přemistěni, ale na

požadovanou změnu stavu. Opět zde vedle vlastni fantazie a odvahy

nejsou žadna omezeni. Je možne se proměnit v motyla či dinosaura.

Je možne se stat ptakem nebo žižalou. Je dokonce možne se stat

ditětem nebo osobou opačneho pohlavi. Nejedna se o pouhe proměny

zevnějšku, ale o opravdove vnitřni a vnějši proměny. Pokud se cvičici

rozhodne stat motylem, bude citit šest nohou, křidla a neobvykle tělo.

Intuitivně bude vědět, jak sve tělo a každou jeho čast ovladat. Toto je

pouze povrchni popis zkušenosti, ktera zjevně přesahuje běžne

porozuměni realitě.

Kličovym faktorem pro rozvoj dovednosti ve fazi je

sebevědomi ohledně jejich použivani. Zpočatku tyto dovednosti

chybi, protože lidsky mozek, tak jak je naladěn na běžny provoz,

brani důvěře ve schopnosti provadět cokoli neobvykleho. Jakmile je

ale ve fazi dosaženo pevne důvěry, vše je snadno dosažitelne.

Ačkoli se důvěra ve schopnosti ve fazi může velice silně

rozvinout, cvičici by neměli zapominat na to, že tyto schopnosti patři

jen do stavu faze. Jakekoli pokusy o telekinezi, transmutaci nebo

pyrokinezi v bděle realitě jsou jen ztratou času a energie.

Vedle všech těch pozitivnich zažitků a pocitů, ktere mohou

byt ve fazi zaživany, se cvičici může rovněž setkat s bolestivymi

vjemy. Naraz do zdi může ve fazi vyvolat ty stejne pocity, jako

v bděle realitě.

Některe činnosti mohou ve fazi vyvolat bolestive pocity.

Proto je nutne vědět, kterak se bolestivym situacim vyhnout. Při

soustředěni na vnitřni jistotu, že dana akce bolest nevyvola, k

bolestivym projevům nedochazi. Cvičici může tento způsob

soustředěni ve fazi trenovat třeba pomoci uderů do zdi. Pokud bude

pokus uspěšny, pak už přiště nebude pro dosaženi stejneho vysledku

třeba stejneho usili; bude stačit pomyšleni, že faze je bezbolestna.

Od sameho počatku by mělo byt jasne, že moralni postoje ve

fazi nemaji nic společneho s vlastnostmi a zakony fyzickeho světa.

Faze se jevi stejně jako fyzicky svět se všemi jeho vlastnostmi pouze

z toho důvodu, že ji tak vnimame a že neočekavame nic jineho. Ale

moralni pravidla a zakony plati pouze tam, odkud pochazi.

Dodržovani stejnych pravidel ve fazi nedava smysl.

Cvičici by se neměl zdržovat určitych aktivit jenom proto, že

by některe z nich byly nevhodne, špatne či nepřipustne v bděle

realitě. Jedna se pouze o vzorce chovani, ktere jsou pro stav faze, kde

vše existuje podle jinych zakonů, neopodstatněne.

Jedina moralni pravidla, ktera ve fazi mohou existovat, jsou

ta, ktera si zvoli sam cvičici. Pokud chce, může zaživat absolutni,

neomezenou svobodu.

Začatečnici by neměli hned pospichat s plněnim specifickych

cilů, pokud je v jejich zajmu pokračovat v dlouhodobe praxi. Je lepši

fazi a jeji prostředi široce prozkoumat ještě před tim, než se začnou

soustředit na konkretni cile. To jim pomůže vybudovat znalost

zažitku a umožni jim hladke vstupy do faze a jednani v ni.

Kličem ke zvyšovani znalosti a dovednosti je stejně jako

v běžne realitě studium toho, co se projevi jako prvni. Takže

začatečnici by si měli nejprve uživat ten jednoduchy fakt, že se

dostali do faze, a pak se učit jejim zvlaštnostem a charakteristikam.

Měli by ji prozkoumavat a snažit se o kontakt se všemi jejimi

projevy.Měli by se rovněž snažit o plne zvladnuti všech možnych

pocitů ve fazi tak, aby porozuměli tomu, jak je faze ve sve

realističnosti zvlaštni. Musi zakusit normalni pohyby, jako je chůze,

běh, skakani, plavani, padani, letani. Měli by zakusit pocity z uderu

pěsti. Nejjednoduššim způsobem, jak pocitit vjemy chuťove, je

stoupnout si před ledničku a zkusit ochutnat vše, co v ni najdete, za

současneho očichani každe položky. Prochazejte zdmi, přemisťujte